Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Media Data - Adore Resurrect

Media DataAdore Resurrect

Victimer16.1.2020
Zdroj: CD digipack // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž
VERDIKT: Rychlá odpověď na předchozí album a vzkříšení razantnější tváře Media Data.

Původně jsem chtěl začít návazností na nedávno recenzovaný ruský projekt Stairway Maze, protože jeho CD došlo společně s tím od Media Data, ale zaujala mě spíš rychlost tvorby Media Data jako taková. Denis je agilní v pravém slova smyslu a hrne k nám další dávku atmosférické elektroniky. Abych to upřesnil, alba Adore a Adore Ressurect dělí pouhý půlrok. Vzhledem k názvu obou desek by to mohlo svádět k remixům či jinak zpracovaným novým verzím původních skladeb, ale tuhle myšlenku je třeba zapudit. Adore Ressurect je sbírkou nových songů a víc než cokoli jiného, symbolizuje spíš vzkříšení odlišné, intenzivnější polohy vlastní tvorby.

 


Adore Ressurect je oproti svému předchůdci rozhodně impulsivnější. Rozvíjí jeho koncept a rozvíjí zvuk Media Data jako takový, protože pokud předchozí kolekce nabízela spíš downtempové tančení na abstraktních vlnách euforie, v nových skladbách se výrazně přitvrdilo. Jsou tu zřetelné stopy EBM, abstraktnost a glitch propípávání zvukových stop zůstalo, zůstal i symfonický podkres, ale jinak na to jdou Media Data více od podlahy. Jinými slovy, tančí se pořád, ale víc při zemi. Materiál je o poznání hustější, temnější, spodky jsou důraznější a neoklasická vzletnost je silně máčena v surovější elektronice. Ta sama o sobě stále dbá na atmosféru a ona surovost je spíš pocitová ve srovnání s předchozím opusem, ale je tam. A je to sakra poznat.


Najednou jsme ve společnosti tančení, které už není tolik odosobněné, ale láká k sobě další spřízněné duše. Adore Ressurect je album, které se víc dostane pod kůži. Pulsující atmosféra je duchem pořád hravá a neposedná, ale také je v ní něco temného a zneklidňujícího. A to mě přitahuje přece jenom víc, než bezcílné poletování nad hlavami. Denis ukázal, že je schopný nechat Media Data provést více místy a obohatit svůj sound dalšími prvky. Adore Ressurect je sympatická kolekce nevtíravé a zdravě pulsující elektroniky. Odvážnější a divočejší. Jako by dávala na srozuměnou, že to od ní není daleko k větším výzvám a odvázanosti. Uvidíme, kudy povedou další kroky projektu.

 


Já jsem v tuto chvíli mile překvapen. Adore byla deska, která mne sice zaujala, ale také rychle opustila. Smyčce se mi jevily až příliš vytažené a v celém tom lehčím elektronickém oparu moc určující. Někdy až za hranou. Tady je jejich role víc o respektování celku a podřízení se těžší výbavě alba. Jsem si jistý, že v případě Adore Ressurect to bude z mé strany vážnější vztah a těch deset skladeb nekončí touto recenzí. Bude to na delší setkávání. Hodnocení bylo v první fázi o 5% vyšší, ale nechávám si rezervu s vírou ve světlé (nebo temné?) zítřky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky