Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nahrávky vydané pod slovenským labelem Aliens Production se u nás v drtivé většině ohřály formou společného článku, kde bylo situováno více recenzí dohromady a nějaké to povídání kolem s odkazy do příslušných míst. Takto byly pojaty články Aliens Echoes vol. 1, 2 a 3 a je dost možné, že pár dalších v budoucnu ještě přibude. Taky proč ne, když jsou těmto vetřelcům z dalekých galaxií u nás dveře otevřené. Dnes si ale uděláme malý úkrok stranou, zúžíme si prostor na jednu jedinou elektronicky okrajovou záležitost a necháme jí možná o něco víc místa k nadechnutí. A že se u toho posuneme o pár set kilometrů na východ, to taky nebude na škodu. Zajímavé a náladově minoritní hudbě je přece dobře všude na světě. 

Media Data, to je Denis. A Denis je mladý muž z Ruska, který se po hudební stránce umělecky realizuje v instrumentálně pocitové elektronice. Ta si jde více svojí cestou, než aby se nesla v proudu různě zaběhaných postupů a sdělení. Ano, jemná pocitovka beze slov - to bude ta dnešní a správná definice pro fanoušky hudby bez ostrých hran a kumulované energie. Ostatně, ta se dá přenést k posluchači i mnohem mírnější formou. Denisova záliba v atmosférické elektronice trvá už roku 2008 a patří do ní lehké taneční rytmy, zasmušilá nálada a kus dramatičnosti, která popohání zdánlivou uhlazenost a plochost. Abychom si pomohli příslušnými škatulkami, bylo by dobré si zmínit poměrně silný vliv neoklasické hudby, která skladby Adore nenechává ladem ve spoře osvícené místnosti, kde to jen podivně probíjí a prská. Když potom přidáme ty taneční rytmy, ambient a celé to nazveme soundtrackem tužeb, které je možno uctívat, budeme správně.

Adore je album, které mne nijak zvlášť nevytrhává ze zaběhlých rutin všedních pocitů a spíš jen tak pluje kolem. Jako nerušící pozadí běžných činností jsem si jej ale skutečně oblíbil. Možná má v sobě o něco víc, než jsem protentokrát schopen odhalit, ale není to ten typ muziky, který by mne mohl nadzvednout a nechat propadnout nějaké větší euforii. Je to prostě pozadí, v jehož spleti se něco děje. Není to nic zásadního, jako spíš sympatického a doprovázejícího jistý druh oddychu po těžkém dni. Adore v sobě absorbuje zvukový příběh naděje, melancholie a možných ztrát, ale nevnímám jej jako něco výrazně přecitlivělé nebo strojené. Hudba Media Data plyne, tiše i s lehkou dramatizací, ale pořád je to víc fajn společník, jako někdo, kdo vám může překopat smysly a biorytmus celkově.

Nejsem na vážkách, jsem v pohodě. Spokojený, klidný, asi i smířený. Přesně tyhle pocity ve mně hudba Media Data zanechává. Není třeba nic moc řešit, jen si trochu zalenošit a byť to není úplně uspávací hudba, dá se u ní docela dobře odpočinout a nabrat něco nové energie do dalších dní. Na víc to asi není a nejsem si tak úplně jistý, jestli je třeba hýbat Zemí, osou a rovnováhou všehobytí zrovna u tohoto typu nahrávky. Prostě klídek a trochu toho zamyšlení, abychom úplně nezakrněli. Tak si dle libosti procvičte napůl zamknutou mysl, to by pro dnešek mohlo stačit.