Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Další z řady šílených Poláků, co hrají první ligu a dělají si, co chtějí! Medico Peste nejsou žádní začátečníci, ale za svoji existenci toho fakt moc nevytvořili. Každý z členů hraje/hrál v dalších x kapelách, v čele s účinkováním v koncertní sestavě velkolepých Mgla a Clandestine Blaze. Pak se na album vlastní kapely čeká tolik let, až jeden zapomene, že vůbec nějací Medico Peste existují. Dost brblání a hurá na Herzogian Darkness!

Pět let od debutu א: Tremendum et Fascinatio uteklo jak voda. Kapelu jsme zastihli v (ne)dobré kondici. Ne že by se tolik změnili. To ne. Jen je vše pročištěné, modernější, dospělejší… Méně pak impozantní než morbidní krása debutové ohavnosti. Současnost je vetkaná do necelé půl hodiny, respektive do tří autorských skladeb a jedné překopávky. Není to mnoho, ale moroví doktoři délku vynahrazují pestrostí své tvorby. Ta se věru rozrostla o řadu bizardních odboček a bláznivých ocasů. Vše pak bublá, syčí, exploduje…

Skladbám na Herogian Darkness možná chybí ponurost debutu, ale jsou podstatně podivnější a daleko epičtější než kdy dřív. Je vidět, že pánům prospělo důkladné koncertování. Hráčská zručnost je hmatatelná z každého hrábnutí do strun. Někdy mi taky připadne, že od Mgla tajně odkoukali, jak že se ty chladné hymny vlastně dělají a pak cvičili, jak na to. Silné melodie umí ovšem hezky zprznit a zohýbat do jakéhosi paskřivce. Zběsilá místa jsou máčena v blátě z mršin nebožáků i vynášena do éterické oblačnosti.

Úvodní a zároveň titulní song desku výtečně otevírá. Sice neexceluje přílišnou originalitou, ale umí strhnout. Vedle opisování od Mgla jsou slyšet i Mord'A'Stigmata. Holt, Silencer si zřejmě cosi odnesl z bývalého působiště a nyní to prodává… Desetiminutová nálož ve středních tempech se zběsilými vsuvkami obsahuje prašivou černotu opentlenou ortodoxností i kupou harmonií. Krásné i hnusné plochy jsou vyřádkovány vedle sebe, jakoby se nechumelilo. Mark of the Devil písni nepomohl ani neuškodil. Čekal jsem, že přinese kus své zatuchlé domoviny, něčím ji ozvláštní. Hallucinating Warmth and Bliss z daného stylu odbočuje do pochodového rytmu, údernosti a dávivé temnoty. Vynechává kupodivu vlivy cizích kapel a vrací se k vlastní minulosti. Z ní vypustila dusivost a naroubovala jakousi vzletnou náladu. Obzvlášť jímavé jsou kytary. Divné trylkování po druhé minutě (ne)příjemně znervózňuje. Tato skladba je top! Le Delire de Negation se mi naopak pranic nelíbí, nebaví. Nejkratší položka ípka je na mě až moc šílená. Nejvíc zvědavý jsem byl na cover Stygmata Martyr od Bauhaus. Medico Peste předělali originál dle vlastního scénáře. Na druhou stranu tím skladba přišla o veškeré kouzlo. Jakýkoliv náznak šarmu je v čudu!

Devíza díla je nesnadná oposlouchatelnost s příslibem dalšího růstu. Kompozice nejsou nijak krkolomné ani složitě rozvětvené, spíše jednoduché. Jsou však pokroucené a plné těkavých míst. Z relativně primitivního riffu vykouzlí hit. Některé skladby podstatně převyšují druhé, ale procentuleně je Herzogian Darkness vychází jako album lehce nadprůměrné. Výsledku bezesporu prospěl prostorový zvuk, za který je odpovědný samotný M. z Mgla a Kriegsmaschine. Jen je škoda, že se Medico Peste raději inspirují, než by se pustili do vlastního rauše. Uvidíme, co přinese budoucnost, kam kapelu zavede a zda se oprostí od věhlasnějších kámošů směrem k osobitější a trnitější cestě.