Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dream Theater - Dream Theater

Dream TheaterDream Theater

Michal Z26.11.2013
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Předchozí výtvor s novicem Manginim nasvědčoval o stržení kormidla na správný kurz. Předpoklady se podařilo naplnit a Dream Theater nahrávají jedno ze svých nejlepších alb za posledních deset let. Průzračný výtvor uvolněného svěžího progresivního metalu neobvyklé jakosti.

Na rovinu, Dream Theater mě s novým albem odzbrojili a vydezinfikovali mi ústa dříve plná kritických připomínek na jejich nedávná díla. Poslední dva řadové počiny ještě s Portnoyem v řadách měli kvalitativně sestupnou tendenci do nudismu, kdy některé rozlehlé fádní plochy nudily nad rámec. Naštěstí se kormidlo strhlo správným směrem a eponymní album nabízí v podstatě klasický prog metal s jemnou protiváhou prog rocku. Hudebně nic nového pod sluncem a ten, kdo čekal experimenty, byl bláhový. Album neskutečně šlape a tepe pozitivní energií. Často jsem zcela odevzdán a jen lačně přijímám náramnost a přirozenost, neschopen jakékoliv činnosti vyžadující mozek.

 

Počínání na novém albu je vedeno jistou rukou, pánové za ta léta vědí, co chtějí sdělit a jen sahají do kompozičních sfér, které jim umožňují dosáhnout kýženého. Tento cit díky svým egům ne vždy dokázali udržet na uzdě, ale s přibývajícími lety ubývá i sil a chuť ztrácet energii žabomyším protěžováním se. V souboru evidentně panuje optimální klima, v jehož ochranné atmosféře rostou hodnotné skladby. A kam že album tentokráte nahlíží? Pěkně daleko, až k samotným kořenům souboru a nebojí se vydržovat ani řízný americký power metal, či využít špetku symfo-metalového odkazu.

 

Albu dominuje přirozenost, byť pod povrchem to zas tak jednoduché není a pozorovat každého instrumentalistu je požitek, ale tuto přirozenost DT je zbytečné pitvat. Album má sílu škrtiče, líbezně se kolem vás ovine, pak přidá na tlaku a k cestě do mdlob vás vyprovodí rajskými melodiemi, které si budete v mysli přehrávat až do úplného konce. Plynulé přechody z technické eskapády do strohé civilní fazóny a geniální harmonie chytnou u srdce. A to vše bez náznaku pachuti opakování se, nebo samoúčelnosti. Nečekal jsem tak opravdové album, plné emocí a hudebního naturismu, zde ale vyvěrá pramen dobré opravdové hudby, od něhož se nemohou odlepit chátrající schránky pamětníků natož metalových batolat.

 

DT roku 2013 je komplexní album, kde příznivec souboru nalezne vše a řekl bych i dosti navíc. Petrucciho milenka je tentokrát milostivá a sténá náramnými melodiemi. LaBrie stále dozrává a je radost ho pozorovat, jak pookřál s novými poměry vně souboru. Bobtnání jeho výrazového spektra a emocí nebere prozatím konce. Hudebníci dokáží beze strachu spálení se přiložit pod kotlem a zušlechtit trochu oceli, byť v jedné skladbě dominuje chladná temná kytara tak charakteristická pro Fates Warning. Jakmile DT závěrem zakleknou k startu hudebního maratónu, je výsledek ztvrzen. Uplynulo mnoho zbytečných alb a až nyní mohu bez kompromisů prohlásit, že mě album od Dream Theater baví od prvních tónů až do cílové šachovnice.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Monika / 26.2.16 11:45odpovědět

DT jsou perfektní, precizní a dokonalí . S každým dalším poslechem jejich alb - všech a u mě bez výjímky , objevuju nové a nové plochy, které jsem při dřívějších posleších neslyšela. Je to věčné dobrodružství poslouchat jejich hudbu a nemyslím si, že některá alba byla zbytečná. Oni prostě nemají žádné špatné album, jsou excelentní alba a pak ty dobrá. Jejich nové album jsem slyšela zatím 2x a musím souhlasit s recenzí. Je to famózní album a bude mi trvat hodně dlouho, než ho pořádně prozkoumám.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky