Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Opět se ke mně po nějakém čase zatoulalo CD nějaké české kapely, tentokrát pražského uskupení Minority Sound (snad ta města nepletu). Formace je to relativně mladá, hrající od roku 2007 a aktuálně propíraným albem je již mírně neaktuální (ehm) prvotina Analysis. Celkem zvědavě jsem začal pátrat po síti po nějakých podrobnějších informacích o této partě a mezi všemi více i méně důležitými reáliemi mě zaujala ta zmínka, že kapela je ovlivněna spolky jako Fear Factory, Static-X nebo Pain. Jestli už hledáte a snad i nalézáte společné pojítko těchto harcovníků metalu, pravděpodobně docházíte k silnému prvku elektroniky, který se v jejich tvorbě uplatňuje a společnému „průmyslovému“ feelingu jejich zvuku (i když naprosté zevšeobecňování asi není na místě). Především zmínka o Static-X mě zaujala, první album Wisconsin Death Trip této party motající se kolem bláznivého vlasáče Wayna Statica patří k mým oblíbeným už nějaký ten pátek. Inu, výzva by to byla!

Album Analysis je odrazem dnešní digitální doby ve všech možných i nemožných ohledech. Nějak se mi ty body nechce číslovat, tak to vezmu popořadě a snad na nic nezapomenu. Jednak tu máme grafické zpracování čtyřpanelového digipaku, které už samo o sobě navozuje jakýsi strojní, neosobní a sterilní pocit. Samé drátky, součástky, šedá ocel, digitální obrazovka, či zpracování portrétů jednotlivých aktérů – jednomu je z toho skoro zima. Motiv napůl člověk / napůl robot není sice tak úplně původní (Digimortal právě od Fear Factory mě napadlo hned), ale různé možné „vylepšení“ své vlastní vizáže v rámci stránek bookletu se prostě občas dělá (namátkou si vzpomínám na ty obludy v Midian od Cradle Of Filth).

Pak tu máme samozřejmě texty, kterých bylo k devíti skladbám napsáno celkem osm, Primary Slave – Secondery Master je instrumentální záležitost. Informace v nich sdělené se více méně nesou v duchu odosobnění člověka a tohoto světa, forma je položena do roviny jednak rádoby vtipné (…I fuck your face on MySpace…) a druhak do standardně naštvané, v metalu typické. Nejsem literární kritik anglické literatury, abych se tu pouštěl do fundovaných rozborů, zcela laicky ovšem připisuji, že v některých částech mi obsah textů připadá jako mnohokrát ohrané zaříkávadlo, ve skladbě Paradox asi nejvíc. Faktem ale je, že dnešní bytí spousta lidí nese blbě, tak už to chodí. Ale jdeme dál.

V odkazech na digitální dobu pokračujeme bodem třetím, zatím se v číslování snad neztrácím, a to bodem posledním a nejdůležitějším – tedy hudebním obsahem a produkcí. Jak už bylo uvedeno, hudba Minority Sound v sobě nese prvky jak metalu, tak elektroniky a oba elementy se snaží držet v nějakém přijatelném poměru (nebo nesnaží?). Hlavní problém asi bude, jaký poměr vyhovuje právě vám. Pokud máte rádi víc elektroniky, samplování, digitálních vychytávek, strojního skřípání a pípání a jste-li fanoušci už nějaký rok zaběhlé party Liveevil či některých skladeb Pain, jste ve správnou dobu na správném místě. Na druhou stranu příznivci hutného metalového zvuku si na své dnes rozhodně nepřijdou – Analysis je prostě album znějící jinak. Samotný obsah dává dohromady nějakých 32 minut hudby, která kompozičně nijak nevybočuje ze zajetých tradic. Jednotlivé skladby mají celkem jasnou a čitelnou strukturu a kromě zmíněných elektronických fines vás nijak nepřekvapí. Těžko vyzdvihovat výraznější dílka, snad hodně rozjetá disko-jízda Analyzing The Forbidden – něco mezi metalem a Robertem Milesem – vás vytrhne ze zamyšlení (a tady nechávám na vás, jestli je to dobře nebo špatně), ale jinak se album koulí kupředu mírně stereotypně. Marně hledám zajímavé kompoziční nápady nebo nějaká záchytná místa, která by album činila zajímavější a posouvala jej k čelnějším příčkám, osobně nejsem z těch, kterým by samotná elektronika stačila ke štěstí. Tak vám nevím, mám z toho všeho pocit, že mezi mnou a hudbou Minority Sound stojí nějaká překážka a chybí snaha ať z jedné či z druhé strany jí přeskočit. Vzájemně na sebe hledíme nějak podezřívavě…