Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Misery Index - Complete Control

Misery IndexComplete Control

Sorgh7.7.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Legendy jsou nositeli poselství. Jedno takové se nám chystá sdělit stálice amerického metalu Misery Index.

S touhle cháskou se na našem médiu setkáváme pravidelně a bez okolků musím přiznat, že je máme rádi. Osobně si je sice nepouštím každý den, na to je těch lahůdek všude okolo moc, ale když mám specifickou chuť na výplach potrubí, tak často sáhnu právě po nich. Pravdou taky je, že mezi jejich deskami nemám nějakého preferovaného favorita. Tady vládne momentální rozhodnutí, pohled na obal, nějaká vzpomínka. Je to tak, hudba Misery Index si je velice podobná, kapela je dávno vyprofilovaná, a tak je skoro jedno po čem hmátnu.

 

U novinky se prvně kochám hezkým obalem z dílny Matta Lombarda a jeho choti. Pro Misery Index jejich první zakázka, ale jejich dílo můžete vidět na Nymphetamine od Cradle Of Filth nebo pár dílech Sarah Jezebel Divy. V našem případě se kumštýř přizpůsobil deathmetalovému zaměření kapely a udělal hezkou koláž, jen rozložit narušenou hlavu a nahlédnout do jejího nitra. Nahrávka sama je jistotou nepřipouštějící žádné námitky. Tady všichni znalci klidně můžou přestat číst a desku si koupit. Avšak pro ty, co všechno dlouho rozebírají a pak o tom stejně dlouho přemýšlí, bych měl pár myšlenek. Minulá řadovka Rituals Of Power byla temná, hutná, jakoby uzavřená do sebe. Jistě, klasičtí Misery Index. Mělo by to být jiné?


Nové album přišlo pod novým vydavatelem (Century Media) a s ním jako by se některé věci posunuly. Ve zvuku slyším větší otevřenost a brilantnější výraz, a i když se nedá říct, že by z desky plál optimismus, tak se poslouchá moc dobře. Misery Index nenásilně a přirozeně pašují směrem k lidem dobrou náladu. Je slyšet spousta dobrých nápadů, ve kterých bují hravost a přetlak možností. Šlapavé riffy střídají hbité upalovačky, jsou ctěny deathmetalové běsy nahlodané grindově zabarveným zpěvem, který je často spíš jen takovým pořváváním do rytmu. V tom se dvojice řvounů poctivě střídá. Nejde si nevšimnout příklonu k silnější melodice, která může být můstkem k většímu zájmu posluchačů. Kytaristé se nedají dvakrát pobízet a jak je to možné rozjíždějí sólíčka, za která by se nemusely stydět slovutné heavymetalové spolky. Hustější, i ty umírněné pasáže jsou stále podpírány brutálním bicím "automatem" Adamem, kterému z těch kopáků musí v dobrém smyslu slova slušně mr.at.  


Najdou se však i slabší místa, jako všude. Omílání notoricky známých a fádních pasáží, které jsou silně zaměnitelné s těmi od současných Kataklysm, to je cesta do prdele. Je to tak okaté a tak zoufale bez nápadu, že skladby jako Rites Of Cruelty nebo Complete Control jsou dokonalou vatou bez chuti i zápachu. Co by člověk v těchto momentech dal za pořádnej smrad... Ale tak to je. V ustálených vodách se jen těžko zrodí album, které by plálo nápaditostí. Miserové sváří svoje díla z ozkoušených materiálů prověřeným způsobem, proto nelze čekat nějakou revoluci. Většině tak bude dál jedno, které album si do přehrávače vloží, ovšem sběratel má opět možnost zbavit se pár kaček.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky