Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Misery Index - Rituals Of Power

Misery IndexRituals Of Power

Sorgh25.3.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Netřeba představovat, saháme po jistotě, kterých je v dnešní době potřeba. Pevní jako vzrostlý dub jsou ve své smrtící víře Misery Index, jak dokazují na své čerstvé novince Rituals Of Power.

Příjemně známá a přehledná je tahle mlátička, která své věrné nohsledy nevystraší nepříjemnou změnou, ale naopak jim poskytuje zaslouženou oporu. I nepříliš zkušený hudební prospektor ví, že nové horizonty je nutné hledat v jiných vodách a tak to má být. Mám rád nové a neokoukané věci, stejně tak si ale cením stabilních a konzervativních hodnot. Album Rituals Of Power představuje jednu z nich.

 

Misery Index na své nové desce pokračují v přikládání pod kotel mašiny, která už funí úctyhodných 18 let. Do jejich raných let se nevracím, jakýs takýs přehled mám poslední desetiletí a považuji je za důležitou stálici amerického death metalu. A ani letos se na mém uznání nic nemění. Našlapaný stroj neslevil nic ze své vysokootáčkové roboty a nekonečný tlukot kopáků stravuje neustálý přísun vysokooktanového guláše. V rychlosti je síla, kdo uteče, vyhraje a tak dále, v Rituals se mluví jen v neskutečně rychlém myšlenkovém algoritmu. Parádní výkon předvádí kytarové duo Darin/Mark. Jistě, takhle se dá rozplývat u nespočetných nahrávek a stovky deathmetalových kapel dokáží podobné psí kusy. V mém případě nicméně na pomyslné špici sedí vedle několika dalších právě Misery Index a platí za tvrdou měnu. V jejich hře se dá totiž najít vše. Od sporadických sól, která se místo atmosféry soustředí spíš na vyosení zaběhnutých pořádků a nakopnutí pozornosti, po nenasytně hoblované, rytmické party, které mě monotónně zabíjejí do země hlavou napřed.


Atmosféra není hlavním artiklem této kapely, přesto není možné nevnímat temnou energii, která z nahrávky vyzařuje. Texty šířící poselství beznadějných vyhlídek a brutální reality jdou ruku v ruce s hlubokým tokem hudební struktury. Nervozitu u mě vyvolávají kolísavé tóny, naopak jistotu cítím z bubenického pozadí, které svědomitě drtí prostor i čas před sebou. Lehký kytarový motiv, který z této hromady sutě občas vyraší, je čirá radost. Silným prvkem je rovněž zpěv, který často přechází do sborového povykování a který neplácá do větru jen nějaké slaboduché fráze. Jako kazatel pod parou chrlí jedno proroctví za druhým a jednomu je z toho ouzko.

 

Misery Index po letech praxe ví, že přiměřená stopáž je skoro stejně důležitá jako obsah alba. Nedivme se tedy rozumnému času 36 minut, které jsou tak akorát na výplach dutin bez toho, že by se jedinec už neprobral. Masakr končí tak akorát před úplným skonem a umím si představit, že si jízdu zopáknu.  Všeho je přiměřeně, i ty sviňsky rychlé pasáže občas ztratí dech a dovolí pomalu načerpat hutné galony nového paliva. V tomhle rozpoložení bych jen těžko něco vypíchnul nad ostatní, skladby drží basu a hezky v zákrytu za sebou ukazují jasný profil. Překvapení nulové, avšak je to spousta známého a dobře zpracovaného materiálu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 26.3.19 16:05odpovědět

Krátké, úderné, šlapavé, zvuk sice fakt natlakovaný, ale co už s nima. Za pár hodin si to nechám nasolit naživo a uvidím, jestli to štípne:)

Jirka D. / 25.3.19 10:12odpovědět

Moc fajn řemeslo staré školy, radost poslouchat ... i když škoda toho ořezanýho zvuku.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky