Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Moisson Livide - Sent Empèri Gascon

Moisson LivideSent Empèri Gascon

Garmfrost29.5.2024
Zdroj: mp3 / promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Sent Empèri Gascon je deskou pestrou, protichůdnou a někdy rozháranou. Dobře se ale poslouchá a kupodivu i drží pohromadě v jednom hávu. Ani si nevšimnete a je konec. Svojí nakažlivou energií vás klidně strhne a nadchne.

Na Echoes folk metalu moc nedáme. Nebere nás, ale čest výjimkám. Jsou kapely, které v tomto ranku máme rádi, většinou se však jedná o kapely, které jsou více černé, pohanské a neveselé. A když veselé, tak jsou bujaré z násilí, krve a obětin. Mezi balíčky promo nahrávek Solstice Promotion se objevil debutující projekt Moisson Livide, který by měl v sobě mísit lásku a vášeň k folku, power/heavy a black metalu. Normálně bych zřejmě podobnou záležitost nechal být, ale momentálně nesen na vlně Jiné od SSOGE jsem dostal chuť na nějakou hopsandu. Moisson Livide je boční projekt chlapíka z Boisson Divine (neznám a po krátkém seznámení nechci znát ani nadále). Tento multihráč na všechno možné a dost dobrý pěvec spolupracoval s Véhémence, Aorlhac atd. a tato zkušenost v něm vykřesala blackové choutky, čehož je výsledkem debut Sent Empèri Gascon.

 

moissonlivide

 

Souhlasím s promo textem, že Moisson Livide kombinuje melodie heavy/power metalu s agresí black metalu a folkovou výpravností hranou na lidové nástroje. Svatá Gaskoňská říše je téma, které nabízí spoustu materiálu, pohnutek a různorodých emocí. Boisson Divine jsem slyšel všehovšudy dvakrát, nicméně je nepřeslechnutelné, že je Baptiste (zde účinkující pod vtipnou přezdívkou Darkagnan), autorem v obou seskupeních. Počin Moisson Livide není ve svých skladbách ničím limitován, výsledek umí být hodně příjemný, zejména v melodických pasážích, kdy je znát upřímná nálada. V extrémnějších místech je dojem poněkud kostrbatý.

 

Doménou Sent Empèri Gascon je zajímavá barva zvuku, muzikantská zručnost a výtečné vokály. Album, jak už jsem zmínil, ne vždy drží pohromadě. Problémem může být velké chtění a snaha narvat do skladeb protichůdné hudební styly. Vedle dominantně zastoupených metalových odnoží - kdy nejčastěji se o slovo hlásí heavy/power s množstvím folkových nápěvů - na desce najdeme i vojenskou či loveckou hudbu. Což v kombinaci s výše jmenovanými styly či punkovými vstupy působí poněkud divoce.

 

Rád bych se zastavil u textů. Ty jsem si ale musel přeložit google translatorem a tak výsledku moc nevěřím. Každopádně se Darkagnan vydováděl nejen v muzice. Popisuje příběhy obyčejných lidí, nebojí se popisu vtipných historek či hlubokých ponorů do mystiky či vzývání starých mocností. Moisson Livide je Darkagnan. Hraje na všechno možné, zpívá různými hlasy a styly. Doprovází ho mně neznámý, ale vskutku všestranný bubeník Philippe Etcheblast. K pestrému obrazu nahrávky přispívají i přizvaní hosté, kteří si své party zahráli na trubku, harmoniku, lesní roh či hurdy gurdy. Líbí se mi front cover, kde pod mapou gaskoňské říše stojí tři mušketýři a nad vším vévodí metalové logo a heraldické erby.

 

 

Sent Empèri Gascon je deskou pestrou, protichůdnou a někdy rozháranou. Dobře se ale poslouchá a kupodivu i drží pohromadě v jednom hávu. Ani si nevšimnete a je konec. Svojí nakažlivou energií vás klidně strhne a nadchne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky