Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Moisson Livide - Sent Empèri Gascon

Moisson LivideSent Empèri Gascon

Garmfrost29.5.2024
Zdroj: mp3 / promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Sent Empèri Gascon je deskou pestrou, protichůdnou a někdy rozháranou. Dobře se ale poslouchá a kupodivu i drží pohromadě v jednom hávu. Ani si nevšimnete a je konec. Svojí nakažlivou energií vás klidně strhne a nadchne.

Na Echoes folk metalu moc nedáme. Nebere nás, ale čest výjimkám. Jsou kapely, které v tomto ranku máme rádi, většinou se však jedná o kapely, které jsou více černé, pohanské a neveselé. A když veselé, tak jsou bujaré z násilí, krve a obětin. Mezi balíčky promo nahrávek Solstice Promotion se objevil debutující projekt Moisson Livide, který by měl v sobě mísit lásku a vášeň k folku, power/heavy a black metalu. Normálně bych zřejmě podobnou záležitost nechal být, ale momentálně nesen na vlně Jiné od SSOGE jsem dostal chuť na nějakou hopsandu. Moisson Livide je boční projekt chlapíka z Boisson Divine (neznám a po krátkém seznámení nechci znát ani nadále). Tento multihráč na všechno možné a dost dobrý pěvec spolupracoval s Véhémence, Aorlhac atd. a tato zkušenost v něm vykřesala blackové choutky, čehož je výsledkem debut Sent Empèri Gascon.

 

moissonlivide

 

Souhlasím s promo textem, že Moisson Livide kombinuje melodie heavy/power metalu s agresí black metalu a folkovou výpravností hranou na lidové nástroje. Svatá Gaskoňská říše je téma, které nabízí spoustu materiálu, pohnutek a různorodých emocí. Boisson Divine jsem slyšel všehovšudy dvakrát, nicméně je nepřeslechnutelné, že je Baptiste (zde účinkující pod vtipnou přezdívkou Darkagnan), autorem v obou seskupeních. Počin Moisson Livide není ve svých skladbách ničím limitován, výsledek umí být hodně příjemný, zejména v melodických pasážích, kdy je znát upřímná nálada. V extrémnějších místech je dojem poněkud kostrbatý.

 

Doménou Sent Empèri Gascon je zajímavá barva zvuku, muzikantská zručnost a výtečné vokály. Album, jak už jsem zmínil, ne vždy drží pohromadě. Problémem může být velké chtění a snaha narvat do skladeb protichůdné hudební styly. Vedle dominantně zastoupených metalových odnoží - kdy nejčastěji se o slovo hlásí heavy/power s množstvím folkových nápěvů - na desce najdeme i vojenskou či loveckou hudbu. Což v kombinaci s výše jmenovanými styly či punkovými vstupy působí poněkud divoce.

 

Rád bych se zastavil u textů. Ty jsem si ale musel přeložit google translatorem a tak výsledku moc nevěřím. Každopádně se Darkagnan vydováděl nejen v muzice. Popisuje příběhy obyčejných lidí, nebojí se popisu vtipných historek či hlubokých ponorů do mystiky či vzývání starých mocností. Moisson Livide je Darkagnan. Hraje na všechno možné, zpívá různými hlasy a styly. Doprovází ho mně neznámý, ale vskutku všestranný bubeník Philippe Etcheblast. K pestrému obrazu nahrávky přispívají i přizvaní hosté, kteří si své party zahráli na trubku, harmoniku, lesní roh či hurdy gurdy. Líbí se mi front cover, kde pod mapou gaskoňské říše stojí tři mušketýři a nad vším vévodí metalové logo a heraldické erby.

 

 

Sent Empèri Gascon je deskou pestrou, protichůdnou a někdy rozháranou. Dobře se ale poslouchá a kupodivu i drží pohromadě v jednom hávu. Ani si nevšimnete a je konec. Svojí nakažlivou energií vás klidně strhne a nadchne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky