Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Uf, hned ze začátku laciné intro, rozpaky klopím zraky a nevím co počít. Stereotypní a záhy nudný motiv nic neříká, je to jen zbytečný tuk na jinak celkem dobré palačince. Věřte, následující produkce není zas až tak tragická jak by se od počátku zdálo.

Jistě, vše už tu jednou muselo být, málokterý black v dnešní době mě může oslovit. Snažím se, dávám muzikantům šanci a nakonec zjišťuji, že Moon hrají poměrně netypický blackmetal. I když, netypický, to je možno říct snad jen z pohledu fanouška severských včelínů. Poláci mají v krvi death, v němž jsou mistry a se sekáčkem a trokary to holt umí. Něco z tohoto kumštu se přelilo i na aktuální fošnu. Opravdu, kdyby se mikrofonu ujal schopný vomitor, bylo by se možno kochat slušnou smrtící záležitostí. Takto se mnohdy riffovaná zábava ocitá kdesi na pomezí obou stylů a to jářku není na škodu.

Moon neobjevují nic nového, těší se z toho, že zvládli metalovou základku a gymnaziální biflování ponechali jiným. Deska tak odpovídá očekávání a nenabízí nic jiného než slušné řemeslo. Poměrně zajímavá struktura skladeb má šanci zaujmout, rytmus je fešně podporován riffy, zkrátka je to hezky porcováno a následně úhledně zabaleno v plastových vaničkách. Stále se ale nemůžu zbavit toho odéru deathu, kapelu bych zaškatulkoval krapet jinde. Proto mi úplně nesedí ten zpěv, ocenil bych hrdelní stoku, něco, přičemž by se mi zvedly chlupy na zadku a chřtán chtěl dávit vedle sofa do kyblíku. Ty hluboko posazené struny k tomu vybízí až běda. Ale nejsem autor, jen pouhý plebs snažící se porozumět a zatřídit, hudební entomolog. Moje vize není podstatná.

Kolem a kolem, rád jsem tuhle desku dostal do prstů a na Lucifer´s Horns si udělal názor. Manikůra vydržela, jen ten lak trošku opravím. Polskou scénu mám rád a Moon jí ostudu neudělali. Otázkou je, jestli mají šanci zaujmout víc než jiní v tomto moři podobných a zaměnitelných alb.