Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Muvitium - Through the Veil of Medieval Prophecies

MuvitiumThrough the Veil of Medieval Prophecies

Garmfrost28.1.2026
Zdroj: CD
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Album je pevně ukotveno v black metalových sférách, nebojí se však zakomponovat heavy metalové vyhrávky, death metalově vše zrobustnit, aniž by kompozice ztratily cokoliv z lehkosti náladotvorné křehkosti.

V podstatě by stačilo věnovat se pouze Swartadauþuzovým projektům, a vystačilo by to na pořádnou nadílku nových alb každý rok. Ať už se jedná o jeho sólové záležitosti, nebo kapely, ve kterých je zainteresován, pokaždé se jedná o něco mimořádného. I když se stane a jedna z nahrávek je slabší, nikdy nenabídne průměrnější zážitek. Jeho Muvitium patří mezi ty kapely, se kterými nahrává alba opakovaně a se kterými sklízí nejvíce ovací.

 

muvitium

 

Přednášet o díle tohoto švédského démona je liché. Cílová skupina fans jeho nahrávky zná a ví, co očekávat. S Muvitium Swartadauþuz předkládá své vize atmosférického black metalu étericky krutého charakteru. Jeho třetí dlouhohrající řadovka nese ve volném překladu název Skrz závoj středověkých proroctví a přesně takovou náladu z alba vnímám. Při poslechu pociťuji frenetický třas, obdivuji chladnou atmosféru dávných časů a hlubin širého lesa. Album je pevně ukotveno v black metalových sférách, nebojí se však zakomponovat heavy metalové vyhrávky, death metalově vše zrobustnit, aniž by kompozice ztratily cokoliv z lehkosti náladotvorné křehkosti. Ačkoliv je v každém případě albem metalovým, jeho podstata je ambientní. Ambient hraný na rockové nástroje a navřískané black metalovým strašákem… Podobným pocitem obepínám podstatu Through the Veil of Medieval Prophecies.

 

Je obdivuhodné, jakkoliv Swartadauþuz nahrávky a projekty chrlí jako Vondruška své ságy, nestává se často, že by se příliš opakoval a nikdy nepřekvapil. Za dlouhé roky, co takto činí, je jeho tvorba atraktivnější a zajímavější… Přičemž je samozřejmé, že styčných bodů je přehršel a není snadné bez mrknutí říct, jakou jeho kapelu právě posloucháme. Muvitium ovšem je menší výjimkou mezi ostatními a drží si svůj vlastní charakter.

 

Novinkou je použití angličtiny. Doposud byla díla Muvitium v rodné švédštině. Tentokrát se Swartadauþuz věnuje kytarám a klávesům. Pěvecké party svěřil entitě zvané Besvärjelse. Tento netvor vlastní hlasivky dokonale pasující do studených nálad díla. Dalším hostem, který dodal svůj kus umění je bubeník Spillror. Jeho přínos je výtečný a místy řádně extrémní. Stále platí, že hlavní slovo dostávají vesmírné klávesové party. Jejich hra je poměrně jednoduchá, jak jsme z nahrávek Muvitium zvyklí, avšak je nesmírně majestátní a často melancholicky nádherná. Líbí se mi, že dostala prostor také basová hra, za kterou je podepsaný hostující Sortilege, skvěle doplňující kosmické syntezátory a kytarové trylky. Samotné kytary jsou důrazné, ostré a nehrají pouhý komparz klávesům, jak se dělo v minulosti. Skladby jsou tak pevné a dobře se v nich orientuje.

 

Sloupy nahrávky jsou všechny instrumentální, ambientem nasáklé kompozice tvořící mosty mezi metalovými skladbami a zdůrazňující černou romantickou auru díla. Co se týče metalových skladeb, zde bych se raději vyhnul jmenováním jednotlivých z nich. Album vnímám jako celek s absencí hitů. Každá nabízí něco, pro co stojí za to se k ní vrátit a vychutnat ji znovu a pokaždé jinak.

 

Síla a čitelnost Through the Veil of Medieval Prophecies není pouze zásluhou výborného skladatelského citu a tvůrčího diktátu hlavní persony. Ohromně mu pomáhá výborný zvuk. Mix od Swartadauþuzova častého kolegy, Alexe Poola je ušitý přímo na míru stejně jako mastering od jistého D. Through the Veil of Medieval Prophecies se příjemně poslouchá na cestách zamlženou a zablácenou krajinou, stejně jako v pohodlí domova. Po tmě i za světla. Nic nenaruší hloubavou a romantickou atmosféru krutých citů plného díla. Slyším všude kolem sebe přirovnávání k Emperor nebo Limbonic Art… Možná, ale Swartadauþuz je natolik svébytným hudebníkem a tvůrcem, že podobná přirovnání je nutné brát s rezervou. Vše si dělá po svém. Nic nového pod sluncem, ale pokaždé mi udělá velkou radost. Tentokrát hodně velkou.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky