|
|
||||||||||
Na vdavky připravená kráska stále není uzdravená, už roky jí není dobře, umírá. My Dying Bride se po pěti letech vrátili s novým opusem The Ghost Of Orion, poprali se s mimohudebními nástrahami a dospěli do bodu, kdy je ten správný čas jít s pravdou ven. Dosud poslední album Feel The Misery jsem přijal pozitivně, protože jsem si k němu uměl najít cestu a naplno se do něj ponořit. Strávil jsem v jeho společnosti nemálo času, to se nezapomíná. Dnes už mi ve stínu novinky tolik zajímavé nepřijde, najednou je na mě až moc energické a snad i nastrojené. Ale znáte to... Teď bude nejlepší nechat ho spát, vše ostatní rozhodne až další odstup a možnost si vše v klidu rozebrat.
Existuje víc lidí, kterým se několik posledních alb My Dying Bride slévá a je trochu problém je identifikovat. I když jsou to všechno nadprůměrná díla, punc jedinečnosti jim schází. Dá se to chápat, stejně jako se s tím dá i nesouhlasit. Nebudu zastírat, že novinka na mne v první chvíli přesně takto působila. Ještě, že jsem z prvních dojmů už nadobro vyléčen a nedám na ně už z principu. Z tohoto důvodu jsem byl v klidu, navíc když jde o album My Dying Bride. Srdcovky, co mě nutí chtít vědět a vnímat víc naprosto přirozeně. Pocit, že poslouchám poměrně nevýraznou kolekci, která sice tlumí i zvyšuje své vnitřní utrpení, ale své pravé emoce zatím skrývá, mě dost brzy opustil.
A pak definitivně zmizel, začal se probouzet nový. Tahle deska ho sama nabízí a tím o sobě také dost říká. Přímá, dřevní, melodická a upřímná, taková je The Ghost Of Orion. My Dying Bride volí tradiční přístup, svědomitě mísí těžké kusy s vznešenou melodikou a nepotrpí si na okázalosti. Předvádí svůj klasický doom metal první jakosti bez velkých gest. Album zdobí dobrý zvuk, Aaron je velmi soustředěný a jeho vokál nemá chybu. V obou případech se to jeví jako povedený koncept. Mít vše na stejné bázi, nevykřičet se do němoty, neznít přehuleně a nezabývat se tím, co se děje okolo. Co bylo. To důležité je tady a teď a tahle deska to umí říct. My Dying Bride si nepotrpí na výstřednosti.
První tři skladby hovoří jasnou řečí a udávají tón alba. Výpravné kusy ukazující současný směr My Dying Bride. Plné melancholie, nevtíravých melodických postupů a s dobře voleným hrubým doprovodem jako kořením. Brutalita nevěsty se může zdát na úkor přehlednosti zatažená, ale ve skutečnosti je jen citlivě dávkovaná. Taková To Outlive the Gods u mne vyrostla v neskutečně podmanivou záležitost. Další stěžejní položkou alba jsou dvě epické tryzny The Old Earth a The Long Black Land, kde kapela svou započatou práci kompletně dovrší. Pocity ze všech nosných skladeb se průběžně mění, ale když dojde na valivé rozhoupání The Old Earth a Aaron začne kombinovat své plicní problémy s naléhavým vokálem jako nemocný kazatel zachovávající si svůj šlechtický původ, už není cesty zpět. Tohle album je krutě krásné a jeho nebohá vášeň nás musí navždy přežít.
Ani zklidňující pasáže nejsou novince cizí, je to její další tvář. Různé instrumentálky, dohry a předehry mě většinou neberou, ale taky jsou alba, kde mně v zásadě nevadí. A The Ghost Of Orion patří do té druhé kategorie. Všechny tři skladby, kterých se tahle charakteristika týká, jsou věrné atmosféře alba. Nečeří vodu, zbytečně na sebe neupozorňují, plynou a spojují. V tichosti sborů Your Woven Shore deska příjemně dohrává, éterická jemnost The Solace s ženským vokálem a v kombinaci s typickým rukopisem kapely se nakonec hezky rozvine, a titulní vybrnkávačka, která tvoří mostek mezi nejvýpravnější částí alba, songy The Long Black Land a The Old Earth, je jednoduše zastřená a vyšeptávaná, protože si to album žádá.
Novinka je naprosto vyrovnaná deska bez excesů a zbytečných povzbuzení, její struktura je pevná, nezatížená povrchními nesmysly. Když si vzpomenu na zdivočelou bestii The Light at the End of the World, která po experimentech s procenty vrhla kapelu zpět do starých lesů a ruin, mohla by The Ghost Of Orion symbolizovat její zkrocenou verzi. Jejich příběhy a povaha se sice liší, ale ta přímočará hra s původní krásou je si velmi podobná.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Garmfrost / 26.3.20 18:59odpovědět
Feel the Misery bylo fantastické album, ale z The Gost of Orion jsem nadšený. Nádherně pestré a vzdušné album plné jasně daných melodických linií. Zdánlivá přímočarost nabízí skryté metafory. Jasně, jsem starý blázen a nekritický fanda MDB, ale přece jen jsem jejich desky s výjimkou Feel the Misery nechválil bez výhrad pěkných pár let. Možná moje nadšení časem opadne, ale zatím si užívám plnými doušky.
Kruppe / 26.3.20 13:34odpovědět
No, Feal the misery mi prisla o dost lepsi,toto album pouzivam jako kulisu,bohuzel...
Label:Nuclear Blast
Vydáno:Březen 2020
Žánr:doom metal
Andrew Craighan - kytara
Aaron Stainthorpe - zpěv
Lena Abé - baskytara
Shaun Macgowan - klávesy, housle
Neil Blanchett - kytara
Jeff Singer - bicí
Jo Quail - cello
Lindy Fay Hella - zpěv (4)
1. Your Broken Shore
2. To Outlive the Gods
3. Tired of Tears
4. The Solace
5. The Long Black Land
6. The Ghost of Orion
7. The Old Earth
8. Your Woven Shore
My Dying Bride
The Barghest o' Whitby (EP)
My Dying Bride
Evinta
My Dying Bride
Bring Me Victory (EP)
Neath
The Spiders Sleep
Faceless Burial
At The Foothills Of Deliration
Antestor
Omen
Therapy?
Hard Cold Fire
Lunar Tombfields
The Eternal Harvest
Martin Gore
The Third Chimpanzee (EP)
Rotting Christ
The Heretics
True Widow
Avvolgere
Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
1.5.2024Tradiční festival folklórní hudby Antitrend ročník 2024 se opětovně v Žabčicích u Brna odehraje v sobotu 29. června. Startovat se bude v pravé poledne...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.