Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mystic Prophecy - Fireangel

Mystic ProphecyFireangel

Michal Z22.5.2009
Zdroj: CD
VERDIKT: V dnešní době vlahý průvan v klasickém power metalovém ranku. Originalitu v tomto hudebním směru už prosím nehledejme. Fireangel kandiduje za slušné, poctivé řemeslo.

Power melodici, řvěte HURÁ. Letošní pastva pro vaše ouška přichází z německých hájů a hvozdů. Přiznám se, Mystic Prophecy jsem za celý svůj bídný život ani nepostřehnul, míjeli jsme se a při poslechu „Fireangel“ jsem rád, že se naše cesty konečně spojily. Věřím, že stejný pocit získá i většina znalých příznivců siláckého kovu. Německá úderka není čistě germánská, ale ředí svůj původ porcí horké krve z Řecka. Nuže vrhněme se už do šestého zářezu této party, která vytrvale čeká na svých deset minut slávy.

 

Vzhledem k vrchovatosti německého trhu-scény jsem se obával, co se na mě vyhrne za x-tý cover, nebo tribute band vlastní scény. Tyto neopodstatněné alibistické chmury ovšem Mystic Prophecy hned v úvodní „Across The Gates Of Hell“ rozhání tak vehementně, že se člověk ihned směje, jako po pěti kouscích na sluníčku. Jednotlivé songy vás uchvacují svojí mocnou silou a strukturou. To vše podpořeno velmi kvalitním, živým zvukem. Zpěv v podání páně R. D. Liapakise je nádhera slyšet znít a nechat se jeho pevností nést - umí hladit, melodicky výškovat a když je třeba, vystrčit důraz a získat respekt obránce z NHL. Nic není pro Roberta problém. Vichřice úvodu alba nesená na neotřesitelném melodickém podstavci, v jehož noze tepe samotný power reaktor, dávající všemu tomu nádhernému tlaku prvotní nezměnitelný směr. Učebnice soudobého power metalu. Lahůdka i pro protřelé.

 

Dech samotných démonů se sype z dalšího úchvatného zářezu „Demons Crown“. Záživnost, chytlavost skladby, podmanivost, vše zde najdete. Jízdu starým kočárem po mokrých dlažebních kostkách v temné tíživé noci zvládáte s přehledem. Tušíte, že kola, která letí nad nebohými vyhlazenými balvany temného čediče, nejsou bůhvíjak nová. Přesto mají zvláštní silný tvar, jež tomuto prastarému kočáru dávají i přes jeho starobu, mladickou rychlost a životaschopnou svěžest. Takto by měli podobní styloví souputníci znít, pokud chtějí obstát. „We Kill!! You Die!!“ – cesta se vyrovnala a naše spřežení může za hradbami na hlinité cestě nabrat rychlost koňského trysku. Výtečná vypalovačka. Překrásná epická „Father Save Me“ vás provede klidnějším lesíkem, tu a tam s nádherným kaskádovým sólem. Myslím, že ve vás bude evokovat nejedno spojení, jak hudební, tak vokální. Na albu se najde nejedna šlapavá, nijak výjimečná skladba s jasnou klasickou stavbou. Přesto se i v těchto tuctovějších skladbách blahořečí nekonečný skladatelský i hráčský talent, tryskající z Mystic Prophecy jaksi samovolně.

 

Opratě si přebírá titulní „Fireangel“ a bezelstně s rozevřeným refrénem nás opět pevně choulí k sobě. Vlajkové lodi powermetalu mají na palubě řádného charismatického vokalistu. Nejinak je tomu u Mystic Prophecy. Liapakis nás spolehlivě převádí přes území, kam není radno každému nebohému snaživci vůbec vcházet. Tu rozvážně, aby si nevylámal jeho povoz péra podvozku, ale hned za nebezpečným korytem řeky zvané kýč a temný plagiát, zasviští dlouhý kožený bič a dochází ke kombinatorice ledové země a černého sabatu s Martinem. Nutno poznamenat, že refrén z „Revolution Evil“ je doslova stejný, jako ve skladbě „Necessary Evil“ od kolegů Balance Of Power, ale člověk jim to zbaští. Kdo se občas po někom neopakuje, či vyloženě nepraští do palce vší silou? Při silovějších skladbách je možno přiřknout jistou náklonnost k Iced Earth.

 

Album má nevýhodu dominující první poloviny. Ta druhá se tváří jako chudší příbuzný a nemá co nabídnout, mimo své společnosti. Přesto jednotlivé pokusy mrazí v zádech, jejich tepavá síla a gradující struktura čmárá příběhy v trysku. Album působí profesionálně, dotaženě, nepózuje – pracuje pro celek. Pro mé, poweru chtivé uši, letošní velké překvapení. Fireangel kandiduje za slušné a poctivé řemeslo, hodné z posluchačů vyloudit několik, v dnešní době těžce vydělaných stokorun.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky