Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sledovat nový vývoj událostí kolem anglického umělce Alexe C. F. je o radosti, ať už jde o jeho výtvarnou nebo hudební činnost. Během aktivních let na scéně zvládl zaštítit svým jménem nemalé portfolio kladně skloňovaných kapel a vybudoval si pozici žádaného ilustrátora. Aktuální domovský projekt Archivist se díky dobře odvedené práci na eponymním debutu stihl pevně zakořenit v povědomí vděčného obecenstva a dnes se po dvouleté odmlce kapela vrací zpět s bohatou nadílkou čerstvě vysoustružených melodií o trochu děsivé stopáží dosahující 70 minut.

Příběh duality rozvíjí šestičlenná mezinárodní sestava na pozadí vesmírné sci-fi ságy s originálním příběhem a kresbami z pera Alexe C. F. Kubrickova Vesmírná odysea jako alma mater, dva členové z Anopheli a příběh o lidské aroganci, která chtěla ovládnout technologii, čímž zapříčinila zkázu. Nyní jsou dva přeživší – hibernovaný Archivář a vesmírná loď Construct s vlastní umělou inteligencí – osamoceně unášeni nekonečným prostorem… Bezesporu báječná výchozí situace pro uchopení palčivých témat. Hudební zpracování sází na líbivou směs postmoderních žánrů s důrazem na melodii a ambientní náznaky. Skladbám jako Property? nebo Lamenting Configuration takový vzor sedí dobře.

Bohužel celkově jsem se pro Construct už nedokázal nadchnout tak jako pro prvotinu. Desce je třeba přiznat dobrý žánrový rozptyl a mazanost v kombinování různých vlivů, také chytlavost některých refrénů a razanci tvrdších pasáží. Právě u nich mi však přijde, že kapela málo akcentuje bohaté zkušenosti s psaním pořádného post-metalového tance a až příliš se snaží o floydovský expresionismus. Alexův oblíbený kus The Negotiation je prazvláštní balábile melodií bez jasné konsolidující myšlenky. Naproti tomu všeobecně oblíbená dvojka Birth Of Ire má jasné kontury, švih a koncentruje všechny kladné přívlastky kapely. Instrumentace nevyniká zvláště povedenými nápady a podává jen očekávané výkony. Různá intonace Alexe a Anny se vcelku dobře doplňuje, ale za vokální pestrost vděčí skladby hlavně Alexovu čistému zpěvu, protože rozdílné tóny chrapotu zaujmou ženským elementem až po nastudování sestavy.

Archivist už na předchozí desce vykonstruovali poněkud odlišný hudební koncept. Snad proto, aby nebylo možné všechny Alexovy projekty házet do jednoho pytle. Za projev s vlastní tváří všechna čest. Na druhou stranu mi při znalosti obsáhlé související diskografie přijde, že jistému zapouzdření v minulosti se kapele nevyhnula, což se dá vnímat se všemi klady i zápory, které to s sebou přináší. Dá se říct, že skutečné poselství všech deseti nových atomů pro mě zůstává ukryto v molekule desky, plné melodií a rytmiky, které se s mým naturelem shodují jen nárazově. I tak mohu novinku doporučit s poukazem na konstantní výkon, jaký se od takové grupy očekává a výsledný štempl nechť vystaví posluchačstvo. Když pánbůh dá a podaří se nahrát další příběh ságy, o kterém už dnes víme, že by nesl název Triumvirate (z angl. Trojice), bude zajímavé sledovat další vývoj kapely.