Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nāv - Trpte

NāvTrpte

Sorgh28.11.2023
Zdroj: LP (MGR-24394), CD (MGR 24-393) - promo od vydavatele, Bandcamp
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, Audio Technica AT - LPW40WN
VERDIKT: Když v roce 2019 vyšlo album Smrtci, bylo jasné, že Nāv hodlají v následujících letech aktivně burácet do tunelů domácího podzemí.

Black metal zažívá dobré časy, aspoň já jsem s domácí produkcí spokojen. Nehledím na množství, ale na kvalitu. Jak je vidět, je jedno, jestli je u kormidla země Pepa nebo Vendelín, jestli se otepluje a místo bílého vína se začne víc dařit tomu karmínovému. Chlastat se bude pořád a rachot v hudebních kanálech taky neustane. Nāv jsou jedním z mnoha důkazů, že kapely vznikají a tvoří nehledě na jakoukoliv krizi, což je příjemné vědět, zejména v časech podporovaného neklidu a strachu. Co na tom, že žijeme v jedné z nejstabilnějších epoch a v převažujícím blahobytu.

 

Ten, kdo si nesedí na uších, určitě o kapele slyšel. Já bych pro co nejjednodušší popis jejich tvorby použil název jejich předchozího alba, které sedí jako šablona. Arcizlo. Přečíst si o něm můžete v naší starší recenzi kolegy Lomikara tady. Každý hned slyší, že s Nāv není prostor o čemkoliv vyjednávat, tady se musí srazit paty a poslouchat. Jejich choré vize jsou nahulaté, bez staniolového župánku a posluchači dávají přímý direkt.


Zvuk kapely se  časem příliš neliší, drží si svoji špinavou pověst a dal by se přirovnat ke kanálu Gorgoroth. Pro black metal žádný problém. Co zůstává stejné, je i názvový minimalismus. Nové album stejně jako to předešlé k posluchači promlouvá svým českým, sympaticky velmi jednoduchým názvem. Smrtci, Arcizlo, Trpte. Člověk neznalý souvislostí by mohl zakolísat, avšak já současný povel Trpte chápu jako pokyn k tomu, abychom si tuto sbírku prožili skrz zvukové martyrium a prokousali se k jeho jádru za určitou cenu. Aby ten poslech nebyl zadarmo. Je to cesta nehostinnou krajinou plnou rychlých sekvencí, kde se potácejí mátohy v černém, šklebí se na sebe navzájem a bez obav hrozí nahoru, protože ví, že tam nikdo není. Melodismus nemá na růžích ustláno, kapela se soustředí na hrubé drhnutí instrumentů a času zbývá tak akorát na jednoduché popěvky. Ze zachmuřených tenat alba se vyčlenuje výborná skladba Vukojebina mající efekt hraničící s osudovostí. Angažmá Veroniky z Kalle či Nod Nod, která do ní vstoupila jako víla do lesa, přineslo její podivný, něžný a skoro vzlykavý zpěv znamenající trefu do středu terče sterility. A ukazuje se zde, že i hlavní kapelní hrdlo dokáže znít civilně. Je to výjimka potvrzující dominanci murmuru. Při vzteklém štěkání a prajednoduché melodii ve Vanitas doslova slyším přísahu na základní pravidla a neměnné zákonitosti, že méně může být setsakra hodně a vyvolaný dojem lehce přesáhne očekávání.

 

 

Kouzlo desky se neukázalo hned. Chvíli trvalo, než jsem mu podlehnul a uvědomil si, že tento tvrdý black metal nenabídne nic víc než nesmiřitelný tlak, jednoduchost a přesto silný zážitek. Bylo to jako s pohledem na obal, kdy jsem šklebící se skulpturu na první pohled neviděl. Je moc dobře, že kapela mluví srozumitelným hudebním jazykem. Skladby se drží jasného zadání a každá hlásá zlo. Posluchač se nehoupe na nejasném rozhraní melodické přístupnosti a tvrdého odmítání. Ojedinělé akustické brnkání je právě tou pozitivní špetkou v kotli pálivého guláše. Takto tomu rozumím, takto osamoceně trpím. 
 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Hrobník / 28.11.23 9:45odpovědět

Verdikt = závěrečné či celkové zhodnocení desky.

Echoes / 29.11.23 6:25odpovědět

Souhlas, polepšíme se.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky