Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už je to nějaký ten pátek, co se u nás na serveru objevila recenze na debut kapely ´Neath „The Spider´s Sleep“. Už v té době měla tato australská naděje na kontě druhé album „The Small Untruths“, které vyšlo hned rok po prvotině. Debutový počin naznačil, že v kapele dřímá velký potenciál a druhá deska měla její kvality a ambice potvrdit. Jestli se to nakonec podařilo, to se dozvíte z následujících řádků…

„The Small Untruths“ je v některých aspektech odlišný od svého předchůdce, ale základní poznávací znaky a přednosti zůstávají stejné. ´Neath si se stále stejnou lehkostí zahrávají s náladami, střídají zatěžkané pasáže se vzletnými, jako by to byla nejjednodušší činnost na světě, přinášejí neotřelé kytarové nápady v harmonickém souladu s klávesami a zároveň po očku pokukují, jak pracují světové progresivní veličiny jako Alchemist, Opeth apod.. Výrazové prvky hudby ´Neath jsou ale oproti minulosti poněkud jinak uspořádané. Předně role kláves je tentokrát mnohem významnější než na debutu. Zvukově jsou v popředí a aranžérsky a kompozičně vyplňují více prostoru na úkor kytar. Ty neztratily nic ze své důležitosti, ale jejich úloha je zde méně nápadná. Tim Dowdle si více pohrál s kytarovými efekty a na desce využil širší rejstřík zvuků, které se zejména v pozadí těší zajímavým výsledkům. Poměrně velký prostor dostala akustická kytara, kterou uslyšíte v každé skladbě, většinou v uklidněných pasážích jako protipól agresivnějším momentům a v několika případech i jako podkres elektrické kytaře. Co se týče vokálu, tak ten je variabilnější a jistější než dříve, což platí zejména u čistého zpěvu, s kterým to na „The Spider´s Sleep“ někdy nebylo úplně stoprocentně v pořádku. Boyd Potts se navíc se svým hlasem místy vydává na mise do nových dimenzí a poloh, z nichž se vrací převážně jako úspěšný badatel.

Na ploše necelých 40ti minut ´Neath opět vměstnali menší počet delších skladeb (tentokrát šest). Zdá se, že jim tento režim plně vyhovuje a já jako posluchač si také rozhodně nemůžu stěžovat. Deska není zbytečně roztažená a nápady rozředěné. To stejné platí o jednotlivých skladbách, byť se většina vyznačuje nadstandardní stopáží a vesměs se v průběhu alba nikam nespěchá. ´Neath trochu ubrali na rychlosti a metalové agresivitě, ale na jejich hudbě to negativní dopad naštěstí nemá. Stejně jako střídání nálad je pro toto album i pro tvorbu této kapely typické střídání temp a rytmů, takže skladby jsou dostatečně barvité na to, aby byl poslech silným zážitkem. Myslím, že nemá smysl zde rozebírat jednu po druhé, o jejich konkrétních kvalitách se račte přesvědčit sami. Je ale jasné, že album vyžaduje více pozornosti a po pár zběžných posleších není možné vyvozovat definitivní závěry.