Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nebelheim - a Shadow

Nebelheima Shadow

Sorgh16.7.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Tak to mě byl čert dlužen. Takhle tvrdej oříšek jsem dlouho nelouskal a můj chrup tak byl uchráněn jisté destrukce. Nyní ovšem nelze jinak a budu muset stoličku dvě obětovat.

Ono se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Přesně tahle slova mě napadla při poslechu aktuálního počinu obskurního projektu Nebelheim, čímž je EP a Shadow. Podle názvu kapely jsem zpočátku tušil nějakou německou formu melodického blacku, ale kýho čerta, jedná se o ryze český marcipán. Ale hned zkraje musím varovat, že není třeba být jakkoliv pyšný na domácí placku. Kdyby tohoto dílka nebylo, nic by se nestalo.

 

Celá záležitost jménem Nebelheim má kořeny v roce 1998, tedy se jedná o poměrně letité těleso. Za tu dobu vyšla nějaká dema, ale zřejmě zcela zapadla. Až letošní rok se na scéně zjevuje zmiňované EP vydané pod Black Sun Records, které je tak zatím největším výstupem tohoto projektu.

 

Nebelheim je v podstatě práce jednoho člověka, pana Ulfrsona. který si hudbu pravděpodobně sám skládá i produkuje. V dřívějších dobách starých demáčů mu s prací pomáhali i jiní muzikanti, ovšem aktuálně jde o one-man projekt. Chápu, je těžké být na vše sám, ale zase to má tu výhodu, že vše se děje jen tak jak já chci a nikdo do toho nekecá. V tomto případě by ale zepár hlasů odjinud neuškodilo. EP a Shadow má snad všechny neduhy desky dělané doma na koleni. Od tragického zvuku, rozbité kompozice, doby vzniku…  

 

Hudba by se dala klasifikovat snad jako avantgardní blackmetal, ale zdá se mi, že tady jsou všechny snahy o nevšednost marné a jen na škodu. Ve skladbách se pere vícero motivů, ano, doslova pere, motivy spolu nespolupracují, naopak, zní to jako když pustíte dvě zcela odlišné desky dohromady. Těžko v tom najít systém či nedej bože krásu. Snad jen tvůrce sám ví co se snaží posluchačům sdělit. Kytarový bzukot vyznává odkaz čistého blacku, garážový včelín standartně prospívá, ale vše je ničeno krkolomnou snahou o nevšední a složitou tvorbu. V kytarovém chaosu se znenadání vynoří klavírní pokus, chvíli bojuje s okolím, aby následně zanikl v jakoby zcela jiné písni. O zpěvu by bylo nejlépe vůbec se nezmiňovat, protože je jednoduše otřesný, obal jakbysmet. Pokračovat nebudu, je to marná práce. Tato placka radši neměla vyjít. Body dávám jen za existenci samu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 13.12.22 8:07

Mám to podobně v tom, jak mi to zpočátku moc nejde pod vousy, nic od toho nečekám. CBP navíc beru spíš okrajově, jako dobré pozadí, než abych ty desky pitval. Pozornost časem opadne a většinou to je docela brzo. Tahle deska mi ale velmi sedla, mám ji rád a vracím se k ní. Asi se mi také trefila do rozpoložení a aktuální nálady... S tím zvukem uvidíš, no :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky