Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Spellboundově projektu Jours Pâles se na stránkách Echoes poctivě věnujeme. Debut Éclosion sliboval i nabízel jímavé melodie v silné atmosféře. Následovník Tensions svému názvu žádné napětí nepřinesl a způsoboval spíše rozpaky. Třetí pokračování onoho rozpuštění obsahuje až až. Takže je vše v pořádku?

Spellbound pokračuje ve své bolestínské cestě, kde se na nic neohlíží (jak trefně poznamenal kolega Jirka ve své recenzi Tensions). Zvuk nahrávky je heboučký snad ještě víc než minule a po metalových drápech není ani náznaku. Ani v případě, kdy ve skladbě dostanou navrch hněvivé emoce, a práskne se do koní. Kytary zní hezky, rockově, bicí příjemně, basa čitelně (nejzajímavější linky na desce patří tomuto nástroji), klávesky rovněž nezlobí.

V detailech je album příjemné. Některé trylky a vyhrávky jsou skvělé. Vadí mi ale zpěvy. Připadnou mi, lehce řečeno, uhulákané a po většinu hrací doby do poetických ploch se nehodící. Ruší mě natolik, že jsem nebyl schopen se desce věnovat natolik, jak jsem obvykle zvyklý. Dostat se pod kůži skladbám a nátuře celému Dissolution není složité. Skladby mají i přes výpravný efekt jednoduchou stavbu a opakující se scénář. Slabším perem v penále jsou také rytmické nástroje a zejména v rychlých pasážích jsou znatelné křeče. Na debutu jsem obdivoval lehkost a rozevlátost. Tyto vlastnosti jsou na novince zastoupeny minimálně, respektive jsou pouhou částí mozaiky. Spellbound se zřejmě odvázal natolik, že zapomněl odstřihávat vatu nebo alespoň všechny stránky elegantně propojit. Skladby jsou nevyrovnané nejen mezi sebou, ale i samy o sobě. Mají své vrcholy, pády a hromadu balastu mezi tím.

Když jsme u toho brblání, obal, font písma, zvolené barevné variace i vnitřek bookletu jsou tentokrát zcela mimo můj vkus. V podstatě mít doma k poslechu fyzický nosič, jsem ve svém hodnocení ještě přísnější. Nelíbí se mi stejně jako vokály. Je-li tohle nastolená cesta Jours Pâles, pro příště se po ní nevydám ani na kousek. Nerad bych jí škodil nechápavými slovy či hodnocením. Stále zůstáváme v průměrném prostředí, ale už jen kousek za středovým bodem, odkud je už kousek k umělecké marnosti.