Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Necrophobic - Dawn of the Damned

NecrophobicDawn of the Damned

Michal Z1.9.2021
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Album, které nic neřeší a je zde pro pobavení a obveselení příznivců silných nálad a melodií, které jsou pevně okovány patřičným death / black metalovým náčiním.

Švédská sebranka Necrophobic je po dvou letech hotova s novým materiálem a zdatně pokračuje ve srážkách atomů death a black metalu. Předchozí album Mark of the Necrogram ve mně zanechalo výrazně dobré pocity. S důvěrou, očekáváním a lehkou zaslepeností podstupuji dobrovolně i nahrávku z roku 2020 - Dawn of the Damned. Chlapíci se znovu snaží budovat přitažlivou nebezpečnost a krásu monumentu v jedné stavbě. Když to posledně fungovalo, proč něco zásadního měnit.

 

 

Bleskurychlá jízda blacková je nejednou dramaticky zpomalena do epických šíří. Koho baví nudné kroužení po oválu stylem start cíl? Je potřeba tomu dodat vnitřní drama, a to do svých skladeb páni vkládají se strojařskou precizností. Berou z vetešnictví stylu, ale jejich výklad a pojení jednotlivých složek je parádní a výtečně to do sebe zapadá a působí svěže. Kvílivý vichr tíživých chmurů navozuje pořádně atmosféru, před smrtelnou ledovou vánicí. Chladnost a odtažitost dominují a nedovolí ustoupit jasu na obloze ani o píď. Elementy temnot šermují s melodickou složkou v uhrančivých monumentálních arénách a vzájemně se nešetří. V konečném důsledku umí vymodelovat náramné skladby, které chtě nechtě mají hitový potenciál.

 

 

Plameny zla infikují melodie jedy a zlostnými podprahovými běsy. Nečiní nijak špatně, ba naopak. Vkusná jsou i kytarová sóla, která hrají pro atmosféru a celek, nikoliv pro ego hudebníkovo. Páni se nebojí vstoupit do osidel rozlehlých plání a kompozičně si věří. Nadrozměrná bolavá epická tryzna není pro ně problém. Agregát rychlosti má dostatek času vychladnout a dát šanci přívětivějším okamžikům. Dovolí si i klidný vypravěčský příběh a dlouhou severskou pouť završenou sledováním mohutných melodických scenérií a bičování surovými větry.

 

Titulní skladba jest mocným koeficientem celé tvorby souboru. Monumentální, nesmlouvavá, rychlá a zároveň vždy myslí na silnou melodii a specifičnost nálady té které písně. Album tak nezní kolovrátkově, ale s každou výpovědí chtějí být mírně odlišní, což v tomto onošeném hudebním stylu není lehký úkol. Album je náramná, vcelku přímočaře plynoucí melodická řeka, podtrhující neutuchající hladovost a urputnost Necrophobic. Jejich nasazení a energie jsou mi vzpruhou fyzickou a nápady s melodiemi vzpruhou mentální.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky