Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kdybych nevěděl, že jsou Neter ze Španělska, tipnul bych si buď Polsko, nebo USA. Neter už sice nejsou žádnými nováčky (Inferus je třetí deska), ale zatím z nich tak nějak cítím spíš nadšení ze svých vzorů než vlastní iniciativu. Aby bylo jasno, Neter hrají více méně valivý death metal s náznaky surové energie a zároveň sofistikované uhlazenosti. Že si protiřečím? Na jednu stranu to já dělám rád a na stranu druhou, přesně o tom Neter jsou.

Inferus je deseti skladbová, tři čtvrtě hodinová filosofická jízda. Líbí se mi, že na rozdíl od různých „umělců“, nezanevřeli ani na důkladné zpracování bookletu, kde nechybí jak texty, tak veškeré informace potřebné (sic) pro ukojení posluchačovy zvědavosti. Líbí se mi i grafické znázornění vlastních vizí podsvětí. Pánové holdují hloubavým myšlenkám. Sice se to jejich texty hemží krví, smrtí a podobnými radovánkami, nevystačí si s pouhým skládáním slov do úderných rifů, aby se to growlerovi hodilo do murmuru. Texty je zábavné si přečíst a třeba se i zamyslet.

Je mi jasné, že tento odstavec nechává chladným každého druhého, protože za a) booklet vidí maximálně v PDF a texty ho nezajímají, protože deathovým zpěvákům není stejně rozumět. Tady se musím zastavit, protože akceptujeme-li PDFko, rozumět zpívajícímu kytaristovi Manuelu Gestosovi je vcelku dobře. Jeho hlas je z těch, co otevírají chřtán a přitom zní neskonale brutálně. Stará dobrá škola! Musím podotknout, že právě hlas, projev a texty se mi z Inferus líbí nejvíc.

Jak jsem už podotkl, hudební nasazení Neter drží pod pokličkou, kde surově buble a občas vybuchne. Pánové se zhlédli v technicky podaném extrému a je škoda, že špičkovou práci neprovoněli větší vášní, dravostí a osobitějšími nápady. Bez mrknutí oka dodávám, že se často nudím. Zvuk je hodně dobrý. Je nejen slyšet každý šplouch a cink, ale hezky vyrovnává poměr mezi špínou a uhlazeností.

Hrát deathmetalovou muziku není vůbec jednoduché. S trochou nadsázky se dá říct, že se nezavděčíte nikomu. Buď se snažíte o inovace a narazíte na odpor, že tohle není death metal, nebo se rochníte v old schoolu, což je ještě nevděčnější než do deathu rvát black nebo elektroniku. Ve staré škole si libují staří mazáci, kteří mají své idoly z mládí nebo cucáci, kteří se taktéž klanějí ke všemu, co bylo. Občas se někomu podaří prorazit bariéru a změní cítění většiny (Behemoth svého času), ale opravdu jsem přesvědčený, že je to neustálý boj s větrnými mlýny.

Myslím, že je podstatné, vrátíme-li se k Neter, když je z hudby cítit srdce. Zapálení pro věc. A to kluci z Andalusie občas notně ukrývají. Není potřeba připomínat, že jsou slyšet z Inferus odkazy k pilířům stylu, že se leckdy kluci zapomenou a opakují nějaký riff víckrát. Vzhledem k vysokému nadstandardu stran instrumentální zdatnosti a opravdu dobrému growlu se snaží od průměrné šedi statečně vzdálit. Jestli se jim to jednou podaří je věc druhá. Snaha se však cení. Není jednoduché se v době totální přesycenosti trhu prosadit a udržet se. Držme klukům palce. Zatím jsou někde na půli cesty.