Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ani v případě této kapely nepřišel J. R. R. Tolkien zkrátka, neb to byl znovu on, kdo za členy Old Forest vytřídil vhodná a nevhodná jména pro právě vzniklou formaci. Ono "právě" ovšem spadá už do roku 1998, kdy se kapela prezentovala prvním demem "Of Mists and Graves". Za tu šlušnou řádku let se stihla jednou rozpadnout a nahrát tři dlouhohrající desky. Ta poslední slyší na jméno "Dagian" a vyšla před dvěma měsíci u renomovaných Avantgarde Music. Já se o existenci kapely ukrývající se ve starém polesí dozvěděl teprve nedávno, což je jen moje chyba, ale zároveň jsem se snažil dohnat, co jsem promeškal.

Old Forest holdují atmosférickému black metalu, který od zvukově neposedného debutu "Into the Old Forest" vyšperkovali do mnohem přijatelnější roviny. V kapele působí dva členové současné sestavy In The Woods... (fasinace lesy zřejmě není náhodná), a to vokalista Kobold a hostující mistr paliček Anders Kobro, který si prošel i Carpathian Forest (zase ten les...). Za poslední dva roky to vypadá, že se kapela a její funkční období střetli v jednom, velmi tvůrčím bodě. Aktuální album "Dagian" navazuje na sotva dva roky starou záležitost "None More Black" a jeho podoba je strhující.

Muzika na desce je v jádru dobrá, vztek a krvácení z ran není její hlavní poslání. Krajina Old Forest je sice drsná a když zaprší, psa by nevyhnal, ale jinak je to učiněná krása. Skrz koruny stromů dopadají na zem paprsky slunce, ptáci si neustále prozpěvují a voda v potoce si v klidu bublá a ležérně naráží na kameny. Jen složit ruce pod hlavu a na chvilku se natáhnout na louce. A tiše poslouchat. Na "Dagian" hraje prim prožitek. Čistý a nezkažený. Tak jako se ve filmu Vesničko má středisková zmiňuje předseda družstva v hodnocení lidí z města a venkova. A Old Forest jsou právě takovými hochy z venkova. S citem pro to zachytit prostý okamžik, se kterým léta souzní, a rozvést jej pomocí své hudby na tu úroveň, kdy vše zahrané přebírá představivost.

Pokud bych měl hudbu Old Forest nějak přiblížit, určitě bych ukázal na jméno Drudkh, ale nerozpakoval bych se ani nad hudebně agresivnějšími Winterfylleth, k čemuž svádí jejich zapálení pro staroanglickou tématiku. Zkrátka a dobře, současná poloha kapely překypuje přírodním vyzněním, což je na "Dagian" několikrát autenticky zmíněno a také výpravnou vyřídilkou, která krásně přibližuje staré časy a obyčeje. Album jako takové pak popisuje denní cyklus, který se odehrává v lese, kde není člověk rušen a má čas si vše vychutnat.

"Dagian" je deskou o čtyřech příbězích, kdy se v prvních třech přelévá přírodní romantika s pomalejším black metalem, jenž je lehce poprášen pár lístky podzimní melancholie a vítr se do nich opře jen místy. Většinou pak stejně spíš pohladí. Poslední příběh pak pluje na vlnách ambientu a do metalu nos nestrká. Svou atmosférou ovšem na album patří. U první skladby "Morwian" mi v určitých okamžicích vytanou na mysli horalové Negură Bunget, což je spíš náhoda, neboť do Karpat lze z Anglie jen těžko dohlédnout. Na druhou stranu, co by za takto povedené album poněkud rozladění Rumuni dali...

Old Forest na své novince dokazují, že i když je podobně laděných spolků pořád dost a dost, jen pár vyvolených stojí za pozornost. A já si k těm několika jménům přidávám právě tohle nové, které má ve znaku nápis "Dagian". Jste-li naladěni na podobnou notu, tedy že se nebojíte nakouknout do mnohdy záludného prostředí lesa, nebo se jen tak postavit na skálu a zakřičet si do dálky, tak je tahle deska pro vás. V tom případě přeji příjemný výlet daleko od dnešní civilizace. Sprejů a mastiček netřeba, tehdy snad klíšťata ani nebyla...