Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nightingale - The Breathing Shadow

NightingaleThe Breathing Shadow

Garmfrost3.9.2025
Zdroj: vinyl, reedice, výroční edice, remaster
Posloucháno na: Pioneer PL-880, Pioneer A339, Elac EL60, Marshall Major IV
VERDIKT: The Breathing Shadow je plné nádherných melodií, muzikantství a ještě lepších zpěvů.

Letos je to neskutečných třicet let, co vyšel debut The Breathing Shadow tehdy jednočlennému projektu Nightingale. Jednoho z projektů ikonického a legendárního Dana Swanö, který se postupně stal jeho hlavní kapelou s regulérní sestavou. Proč jsem se rozhodl psát zrovna o této nahrávce? Jednak pro to, že ji mám moc rád a také pro fakt, že letos vyšla (jestli se nepletu) poprvé na vinylu a s novým zvukovým kabátkem. A jelikož se jedná o výročí, proto oslava.

 

Nightingale se od své prvotiny rozrostli o další členy, stylově se proměnili k nepoznání. Bohužel od poslední řadovky Retribution uteklo jedenáct let. Což vzbuzuje spoustu otázek. Kdysi velice plodný Dan se neodmlčel, je vyhledávaným producentem a zvukový mistrem. Věnuje se také remasterování a remixování svých starých nahrávek, a jednou z nich je remaster The Breathing Shadow. Příznivci se dočkali aktualizovaného zvuku, ale nemusí se bát necitlivého zasahování či přetváření toho, co dobře znají. Album vyšlo na dvojCD, kde je k dispozici remaster i remix, a na vinylu, který je „pouze“ remasterovaný. Já volil vinyl a ani na okamžik své volby nelituji. Album se krásně poslouchá, díky „novému“ masteringu lépe vyniknou detaily, do hry vstoupila hloubka a dynamika. Avšak nejdůležitější je samozřejmě hudba. Je jasné, že patří do devadesátek a trochu zestárla, ale vůbec mi to nevadí a nebrání v nerušeném prožitku.

 

nightingale

 

K stoprocentnímu vychutnání mi překáží stejně jako tehdy automatické bicí. Dan je známý i svým uměním hry na bicí, tudíž jsem tento krok nikdy nepochopil. Ano, do intimně tajemných, gotikou i AOR stylem načichlých skladeb jemné a nenápadné rytmy sedí, ovšem i tenkrát šel bicí automat vymyslet lépe. Viz tehdejší Samael…

 

The Breathing Shadow je plné nádherných melodií, muzikantství a ještě lepších zpěvů. Album se dokonale tehdy hodilo k tomu, co Dan tvořil nejen v Edge of Sanity (zejména na Crimson), ale také v Godsend či jeho role na Theli a A'arab Zaraq - Lucid Dreamingod Therion. Nahrávka je prosáklá od začátku do konce klávesovými party, pro Dana tolik typickými, které někdy poslouchám víc než jeho fantastické zpěvy. Atmosféricky dokonale zapadala k tehdejšímu proudu reprezentovanému kapelami jako Katatonia, Diabolical Masquerade či Opeth. Stylově je vše odlišné, nálada i zvuk spřízněná.

 

Album je samozřejmě možné brát jako naivní odpověď na gotický styl a jeho progresivnější tvář. Netuším, co na album může říct dnešní posluchač, kterého nesvírá nostalgie nebo dobové zanícení stylotvorné generace muzikantů a zpěváků, kteří nabízeli vlastní pohled na hudbu a nebrali si servítky se stylovými hranicemi. Ve skladbách se střídají šlapající gotické vypalovačky s groove houpačkami i jímavými baladami. Mezi nejsilnější songy paradoxně patří instrumentální The Return to Dreamland, ve které to doslova dramaticky vře. Miluju její náladu, v níž se pojí melancholie hnána tklivými sólovými party s rockovým odpichem. Vedle ní obdivuju Sleep… s její goticky ryzí náturou a skvělými doprovodnými zpěvy. Největším hitem může být The Dreamreader, kterému dominuje takřka metalový tlak. Skladbě sluší popová lehkost a dechberoucí kytara. Spolu s A Lesson in Evil v mých očí tvoří nádherně vzletný pár, který se od zbytku liší a vlastně narušuje konzistentní atmosféru alba. Se závěrečnou Eye for an Eye jako by Dan otevřel dveře cestě, po které se s Nightingale bude ubírat na dalších nahrávkách. Nightingale se od gotiky poněkud vzdálili, byť v roli koření zůstala zachována a použita v hard rockovém rauši, AOR vzletnosti a progresivního myšlení.

 

Nightingale byli, a doufám, že snad stále jsou, spíše regresivní kapelou, v níž se od introvertního muzicírování přeměnila do kapely sourozenecké či přátelské plné optimistické nálady. Uzavřenost a posmutnělá nádhera melodií The Breathing Shadow ve mně stále vyvolává tytéž pocity, jako v době, kdy mi bylo osmnáct. Nemyslím si, že je The Breathing Shadow milníkem a už vůbec ne nejzdařilejším albem Nightingale, avšak pro mě je nejmilejším a nejosobnějším dílem této kapely. A patří mezi mé nejoblíbenější nahrávky vůbec. Proto jsem se rozhodl tuto recenzi napsat…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 16.9.25 9:25odpovědět

Tím, že mám některé songy v hlavě uložené ve verzích z kompilačky Nightfall Ouverture, kde jsou nahrané znova a "lépe", tak asi nikdy nedocením tuto prvotní syrovou podobu. Ale úplně chápu, že to muselo tehdy zapůsobit jako zjevení. Svým způsobem jsem o tuto starou prvotní lásku ochuzen. Ale člověk nemůže mít všechny buchty na světě, že...

Garmfrost / 18.9.25 20:47odpovědět

Kompilace Nightfall Overture je moc fajn a nové verze starých vypalovaček hodně fajn. Nicméně tím vylepšením se pro mě ono kouzlo kamsi vytratilo.

Pekárek / 3.9.25 16:46odpovědět

Krásná připomínka, díky!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky