Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nocturnal Pestilence - Fire & Shade

Nocturnal PestilenceFire & Shade

Bhut15.9.2018
Zdroj: CD // promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Novinka zní velmi pevně a uceleně. Svěží kompozice, která se nebojí čistých a opravdu chytlavých vokálů. Silný materiál, který jen tak nezapadne.

Říká se, že třetí nahrávky bývají zlomové, osudové, či jinak významné. Kolikrát jste už tuhle poučku slyšeli a kolikrát došla svého skutečného naplnění? Já vám nyní představím nahrávku, která toto tvrzení splňuje a dá se označit za pěkný, až učebnicový příklad. Nebude to poprvé, co si na stránkách Echoes přečtete něco o Nocturnal Pestilence, takže seznámení s kapelou ladně přeskočíme a budeme se věnovat aktuální desce Fire & Shade.

 

Nejprve změny a stávající zvyky. Je dobré vypíchnout, že sestava tvoří a funguje stále ve stejném složení. Nálada uvnitř souboru je tak zaručeně pozitivní a dobře nastavená, chybí jen ten bubeník. To je jakési prokletí kapely, ovšem pro tuto desku naštěstí vyřešené bubeníkem hostujícím. Tím nebyl nikdo jiný, než Lord Sheafraidh, v jehož KSV studiu byla nahrávka pořízena. Stejný zůstává i jakýsi koncept obalů. Ten se totiž opět obešel bez loga a názvu desky na titulní straně. Tentokrát však jde o klasický jewel case v jednoduchém, avšak velmi působivém provedení. Tahle podoba se mi velmi zamlouvá a obrázky uvnitř bookletu mají společný grafický styl a barevnost. Za celkový design patří poklona Dahlien, která si mimo to i párkrát zařvala do mikrofonu. Zásadní změna nastává u vydavatele, kterým se stalo Polymorphe Records z Francie. Velký krok pro kapelu, za což upřímně blahopřeji.

 

 

Zmíněné hostování živého bubeníka má obrovský přínos pro výsledek. Desku to neuvěřitelně nakoplo a zní proto opravdu dravě a živelně. Samozřejmě, že by celek nezněl výtečně, pokud by chyběl dobrý nápad na skladbu. V tomhle se Nocturnal Pestilence hezky usadili a dali dohromady skladby, které mají jasnou tvář. Kompozice se nebojí zaexperimentovat, ale zároveň se drží na uzdě a nesahají do zbytečně přehnaných větvení. Cítit je to už třeba na klávesách, které tu mají jasné slovo. Přesto nejedou hlavní linky a zbytečně se nad nimi nerozplývají patetické orgie. Pěkně dokrášlují atmosféru skladby a občas vylétnou do popředí, jako ostatně kterýkoliv jiný nástroj.

 

Z toho všeho plyne, že deska je opravdu dobře vyvážená. A můžeme začít už u vokálu, který chrlí síru v klasickém blackovém střihu a zároveň se dostaví i čistý zpěv. A právě to jsou momenty, které zaručují pestrý poslech. Nic není monotónní. Tempo se střídá a prolíná, a stejně tak i rozličná nálada v písních. Vypíchnout jistě lze i kytarovou práci, která stojí pevně v blackových základech a zároveň se nebojí učinit několik výletů do modernější vlny. Celek jednoduše šlape a má silné ambice.

 

Kapela zcela bez debat roste. Aktuální poloha je víc než zdravá a je třeba ji v tomto stadiu udržovat a živit. Upřímně jsem takový rozdíl nečekal, ačkoliv samozřejmě, několik styčných bodů mezi starší a současnou tvorbou najít můžeme. Ovšem novinka zní opravdu velmi svěže a pestře, čehož si osobně dost cením. Takže tleskám a vzhledem k tomu, kolik bodů jsem dával starším věcem – logicky musím jít v současnosti ještě výš.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky