Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
NYOS - Curiosity (singl)

NYOSCuriosity (singl)

Symptom30.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: K představení kapely v celé její kráse funguje tento sedmiminutový medailonek zcela spolehlivě.

Finské duo Tom Brooke a Tuomas Kainulainen už nějaký čas dělají hudební svět zajímavějším a léto roku 2019 bylo jako stvořené k tomu složit a nahrát pokračovatele diskografie. V podobě singlu Curiosity tak přichází spíše než nástupce předchozí a v témže roce vydané řadovky Now. (2019), něco jako dovětek nebo tečka za kapitolou dva devatenáct.

Skladbě jako takové těžko něco vytýkat. Bubeník Tuomas Kainulainen podpořený dobrým zvukem jede jako motor, který zapojíte do zásuvky a on prostě… jede. Čekejte gradaci, rychlost i drobnokresbu, hlavně ale výstižnost a hravost. Kytarista Tom Brooke hraje za dva, aniž by posluchače unudil monotónní smyčkou. Kontrastní paleta efektových presetů hravě zastane roli klávesového podkresu i mohutnost basových strun. Vzájemná souhra v některých pasážích zní hekticky, jako by každý měl rozehrané alespoň dvě šachovnice.

NYOS není kapela, která by vysloveně ustrnula na místě, vyvíjí se však méně nápadným způsobem od nahrávky k nahrávce. Co Curiosity přináší, není epochální skok, nýbrž další dílek do skládanky. Spíše než o sepětí s předchozí deskou bych mluvil o příbuznosti s kapelou celkově – typické dílo svých tvůrců se vším, co k tomu patří, a to bude muset stačit. Je to skladba nahraná pro radost z poslechu a bez ambic k rekonstrukci žánru.

Jakkoli jsme ve společnosti NYOS mimo kategorii hudby na jedno použití, soudím, že takto osamocená skladba zazní jako výstřel do tmy jednou, pak v několika ozvěnách, a nakonec upadne v zapomnění. Aby se tak nestalo a připomněli jsme si, že i skromnější díla mají svůj význam, je zde tento psaný pomníček docela dobrého math-rockového singlu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.11.20 8:05

Sólstafir pro mě byli jednou z nejzásadnějších kapel v mém hudebním rozvoji a Masterpiece of Bitterness je pro mě stále jednou z nejsilnějších desek, co jsem kdy slyšel. Zde jsem se téměř nedostal přes první vypuštěnej singl. Přišlo mi až trapný, jak v něm vykrádají úplně suše a bez života svoje starší postupy a dodávají si na vážnosti tím, jak je to dlouhý. Tu změna k tomuhle neinspirativnímu průměru lze navíc celkem přesně vystopovat ke chvíli, kdy kapela vyhodila bubeníka Gummiho a zbytek nastoupil alkoholovou odvykačku. V odmašťovně pak buď úplně ztratili hranu nebo si zvykli na nějaký tlumící prášky, se kterýma je člověk tak nějak nepřirozeně spokojenej se světem a proto celá ta jejich vylhaná melancholie působí hrozně vylhaně a nevěrohodně. Jo a naprosto souhlasim s Bhutem ohledně Fjary.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky