Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NYOS - Waterfall Cave Fantasy, Forever

NYOSWaterfall Cave Fantasy, Forever

Symptom29.12.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Futurismus obvykle mívám skladem, ale tentokrát můj obzor končí daleko před rozbřeskem nové desky britsko-finského dua.

Nové balení skladeb sympatické tvůrčí dvojice NYOS je, řekněme, suboptimální verzí toho, co jsem očekával, že by mohlo přijít. Některé ze skladeb doslova promlouvají řečí jiného kmene a je těžké porozumět, co se básník snažil říci. Jde o dobře nahrané improvizace bez předem dané pointy, nebo se snad jedná o budoucnost zatím nepojmenovaného žánru založeného na myšlence bezcílného kroužení kolem základního hudebního motivu?


Předpokládám, že pod zvukem desky je podepsán Tom Brooke osobně – na internetech se mi můj předpoklad nepodařilo vyvrátit – a zde problém není. Jako zkušený mistr zvuku a hlava studia Tonehaven ví co a jak. Kvůli nepřítomnosti baskytary je celek méně plný a chudší v basové části spektra. Nadto ještě zaniká hra kopáku, což může být umělecký záměr, jakkoli nepochopitelný se zdá.


Že je Tuomas Kainulainen energický, precizní a také vynalézavý bubeník je jasné každému, kdo jeho práci slyšel. Polyrytmické bicí party na desce Waterfall Cave Fantasy, Forever v některých částech působí jako kanón na vrabce, protože docela výrazně převyšují dění na druhé straně dialogu… v kytarové sekci, kde se toho děje překvapivě málo na to, že Tom Brooke je nejen zkušený náladotvůrce, co umí vrstvit kytary do souvislých ploch s jasně definovanou myšlenkou, ale i precizní rytmik. Většina melodií a kytarových postupů působí jako šifra bez klíče a některé brnkání takřka suchého zvuku působí nedotaženě po zvukové i skladatelské stránce.


V případě dua pořekadlo "příliš mnoho kuchařů přesolí polévku" zrovna nepasuje, ale zhruba takový pocit z desky mám. Jakoby se ambice rozprostřít svou kreativitu za hranice rutinní zóny nesetkala s dostatečně přesvědčivým úspěchem. Více než math-rock, který šlape, je ze skladeb více cítit avantgardní touha vyjádřit nesdělitelné všemi dostupnými prostředky, free-jazzu nevyjímaje. Loučím se proto smutným konstatováním, že ačkoli novinka NYOS s parádním obalem není žádná instantní polévka, má podobnou příchuť a je mi líto, že jsem se s tím nepotkal.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky