|
|
||||||||||
Tyhle Mortem jsem nikdy nevnímal a ani se nedivím, protože jejich dávná jepičí minulost vyplivla pouze jedno demo a pak se kapela stáhla do ústraní. Aby ne, když se začalo dařit jménům jako Arcturus, Mayhem nebo Dimmu Borgir. Na starý death Mortem nezbylo místo, chuť ani čas. Abych to vysvětlil, k zakládajícím členům této prachem zapadané hordy patří Steinar Johnsen a Marius Vold, ke kterým se poté přidal tlučmistr Hellhammer. Provádět spolky, ve kterých se prezentoval posledně jmenovaný vás nehodlám (ten seznam nelze dočíst). Vzpomeňme tedy alespoň na ty první dva.
Steinar Johnsen není nikdo jiný než léta zbožňovaný klávesák Sverd, k jehož nohám padly kapely jako Arcturus nebo Covenant, tudíž léty prověřená kvalita. A Marius? Ten byl vůbec prvním zpěvákem Arcturus. S malým plus, že svého času vypomohl také Thorns. Odtud tedy vítr vane. Deathmetalový pravěk budiž zapomenut a zahrabán v hlíně, návrat Mortem je sice návratem v čase, ale zcela v kompetenci black metalu. Přesněji jeho melodičtější podobě. Klávesy ala Sverd jsou samozřejmě k mání, takže si u nich hezky zavzpomínáme. Jdou hodně snadno rozpoznat, jejich symfonické pojetí známé ze starých Arcturus přijde samovolně na mysl prakticky v každé skladbě. Ještě něco? Ano, i ty Dimmu Borgir by se dali brát jako správné vodítko (staré desky).
Ravnsvart je vůbec první deskou Mortem. Takovým odklopením víka rakve a připomenutím starých přátelství. Nebo vůle nenechat takové hezké jméno jako Mortem v zapomnění. Anebo prostá radost si podobný styl znovu zahrát. Napadají vás další pohnutky? Jistě že ano... :) Hudba samotná navazuje na první desky výše zmíněných interpretů. A jde se na to pěkně od podlahy, nejsou akceptována žádná vybočení a experimenty. V tomto ohledu jsou Mortem docela ortodoxní. Jinak jsou spíš příjemnou vzpomínkou na začátek devadesátek, na dobu, kdy to melodické blackování teprve startovalo a tvořilo opozici ke zvrhlostem, ve kterých byly melodie zapovězeny.
Na albu je sice dostatek pasáží ke zvolnění, ale v celkovém dojmu působí přeci jen titěrně. Ravnsvart se snaží dopřát uchu převedším rychlejší (dost stereotypní) tempo, kde je dovoleno se rozplývat nad příspěvky jednotlivých umělců. Nejvíce, vlastně jako jediná na albu, se odlišuje závěrečná věc The Core. Je pomalejší, víc žije ze řezavých strojových riffů a její moc je doprovázena celkově důkladnější atmosférou. Já jen dodám - možná víc takových. Asi bych si zvykl, kdyby Mortem dopřáli svému albu víc odboček, změn a pošilhávání jinam. Takto deska pouze běží a běží a na konci doběhne (s malým povzbuzením) do cíle.
Je to tak, Ravnsvart je poměrně jednotvárná záležitost. Moc tomu nepřidá ani Marius, jehož vokál postrádá větší variabilitu a kráká si to pořád ve stejném zabarvení. Sice s hezkým zanícením hrtanu, ale jinak nic moc světoborného. Dalo by se říct, že mě časem prudí a po jakékoliv změně to doslova volá. Tahle deska je čistá žánrovka. Melo blacková vzpomínka. Příjemná, ale krapet statická. Překvapení nelze očekávat, debut Mortem funguje na bázi zaplnění místa po kapelách, které se za ta léta posunuly dál a jinam. Ať už to jsou Arcturus, nebo další jména zmíněná na začátku recenze. Nadšení by měl cítit ten, komu je po starých deskách těchto kapel smutno. Jiný bude nadále v klidové frekvenci, protože tyhle staré desky Mortem v ničem nepřekonávají. Hlavně tedy, že je radost (veřme tomu) je aspoň hrát.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Von Grau / 1.11.19 13:49odpovědět
Dobrých min 15 let mi na veškerá BM díla ve skříni sedal prach. Vlastně ani nevím proč, ale až někdy v roce 2013, když Darkthrone vydali "The Underground Resistance" jsem ze z té podivné hybernace probral, všechny staré BM fláky oprášil, a tak si to všechno skřehotání zase užívám a sahám po kde čem, abych si doplnil znalosti. Ano, je tu jistá "díra", kterou právě Mortem mezi vším tím, co po BM páchne logicky vyplnili. "Ravnsvart" není vůbec špatné album, já osobně jsem po něm sáhl s nadšením a mohu říct, že mě baví určitě víc než příkladně poslední Dimmu Borgir. Někdy je třeba se vrátit k výchozímu bodu a zkusit se vydat trochu jiným směrem. Co když tahle vývojová větev bude zdravá?
Label:Peaceville Records
Vydáno:Září 2019
Žánr:black metal
Steinar Sverd Johnsen - kytara, klávesy
Marius Vold - zpěv
Hellhammer - bicí
Tor Stavenes - baskytara
1. Ravnsvart
2. Sjelestjeler
3. Blood Horizon
4. Mørkets monolitter
5. Truly Damned
6. Demon Shadow
7. Port Darkness
8. The Core
Immortal
Blizzard Beasts
REIN
Reincarnated
Between The Buried And Me
The Parallax: Hypersleep Dialogues (EP)
Soen
Lotus
Midnight
Rebirth by Blasphemy
Mörghuul
Domination Of The Beast
Acherontas
Vamachara
Misanthrope
Visionnaire
Mothlite
Dark Age
Then Comes Silence
Nyctophilian
Snyder
Demons Eat Baby Carrots
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.