Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ke kapele jsem přišel doslova náhodou. Jdu vám takhle s Coornelem na koncert Bell Witch, když tu pořadatel řekne, ať ještě vydržíme pět minut, než se vše nachystá a pak, že se bude pouštět dovnitř. V pohodě. Krátíme chvíli v hlavním prostoru Žižkostela (Bell Witch hráli v jeho sklepě), kde se rovněž něco koná. Uprostřed sálu je postaveno zvláštní šapitó, které od pohledu lze využít k širokému kulturnímu záběru. Toho času však v jeho středu stojí zvláštně maskovaná kapela, hrající instrumentální, zato velmi poutavou muziku. Jsem okamžitě vtáhnut kupou nápadů a hromadou melodických linek. Neváhám a po asi třech minutách kupuji CD. A právě o tom CD si teď něco řekneme.

Kapela nese dlouhý název Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip a pochází přímo z Prahy. Nahrávka se jmenuje Chakra Meditations a dle bookletu skrývá tři skladby. Cožpak o to, už podle hraného žánru je mi jasné, že songy krátké zrovna nebudou a je tomu skutečně tak. Booklet a celkové balení disku je provedeno svérázným a zajímavým způsobem. Prakticky jde o rozevírací pošetku s tím, že disk je jednoduše vložen do jejího nitra a jedním okrajem lehce zapadá do výřezu v dalším ohbí. Papír je tvrdý a profilovaný, kresby jsou psychedelického rázu a k hudbě mi vkusně pasují. Informací není mnoho, ale tak nějak nabývám dojmu, že kapela si přeje být jaksi v utajení. Už i fakt, že na svých ofiko profilech plujících v internetovém éteru toho mnoho nenapovídá ani o sestavě. Jen výčet jakýchsi přezdívek bez přiřazení ke svým nástrojům, nic víc. Na jednu stranu škoda, ale k té hudbě mi to prostě pasuje. Asi bych si ji nedokázal tak zvláštně vzrušivě užít, kdybych například věděl, že bubeník hraje ještě v x kapelách jako Honza Kapák (čímž nechci naznačovat absolutně nic, prostě příklad).

A jaká ta hudba vlastně je? Především pohltivá, atmosférická, báječně zkomponovaná, nenudící, nápaditá a syrová. Znáte-li někdejší skupinu Vertebrae z Kolumbie, tak víte, o čem mluvím. Vlastně bych obě kapely celkem dokázal srovnávat a jistá pojítka v nich nepochybně vidím. Zejména co se týče posledního a prvotřídního alba Por El Aire ve srovnání právě s Chakra Meditations. Jenže je mi jasné, že kolumbijská scéna není světová a těžko někomu nabízet srovnání se španělskou vesnicí, ale aspoň máte popich k poslechu další zajímavé kapely, to bezesporu.

Muzika je jednoznačně stavěná na kytarách, které drží hlavní linku. Sem tam se dostaví chvilka pro experiment, který směle odkazuje na psychedelii sedmdesátých let. Respektive celé to na mě takhle působí. Ústřední melodie skladeb jsou snadno zapamatovatelné a posluchače vtáhnou do svého děje tak silně, že si je prostě zamilujete a po čase vám to nedá a poslech zopakujete. To je právě ta moc, která mne okamžitě vtáhla na jejich koncertě, z něhož jsem viděl tříminutový zlomek. Já vám nevím, ale to je prostě plně dostačující od kapely, která se nikam nedere. Hravě strčí do kapsy devadesát procent bendzouních bublin, které rvou miliardu energie do vizáže, proma a podobných záležitostí, místo toho, aby to úsilí šlo do muziky. Viz nedávná recenze kolegy Mirka na tuzemský šlem Alia Tempora. Už jen ten přístup je mi vlastní a sympatický.

Když to shrnu, jsou to samá pozitiva. Kapela tajemná a skromná, to je plus, kapela nápaditá a pestrá, to je další plus, kapela originální v pojetí svého nosiče, to je taky plus (a to nemluvím o bezzásahovém zvuku s báječnou dynamikou), kapela oslovující od prvního kontaktu a to je rovněž plus. No, mohl bych pokračovat…  Držme jim palce a projevme podporu. Jméno Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip držme, prosím, v povědomí.