Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Omnicidal - The Omnicidalist

OmnicidalThe Omnicidalist

Garmfrost18.5.2023
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Melodický a dravý švédský death metal. The Omnicidalist se moc pěkně poslouchá...

O Omnicidal se píše, že jsou mladou krví oživující lehce stagnující melodeathový styl. Nicméně při bližším ohledání zjistíte, že jsou to kluci po třicítce a většina je zkušenými muzikanty. Takže své tvrzení upravím - Omnicidal jsou novou kapelou plně nakopávající lehce uvadající melodeathový styl. Jsou to kluci z Boras v provincii Västra Götaland. Tedy z města ne zas tak vzdáleného Göteborgu. Kruh se uzavírá.

 

Omnicidal v podstatě oprašují styl, který kdysi přinesli At the Gates. Promíchali jej vlivy spoluzakladatelů švédského hlomozu - Dismember či Entombed, a celé to obrátili naruby. Omnicidal své vzory nezapřou, myslím, že se o to ani nesnaží. Prostého epigonství se však od nich nedočkáme. Death metal a heavy sóla v jejich případě fungují na jedničku. Blackový vokál Sebastiana Svedlunda (Rimfrost) do toho všeho zasekává dráp, který nepustí. Zjemňujících čistých vokálů se nedočkáme a ani je v tomto případě nechceme. The Omnicidalist je albem ostrým jako žiletka. Ale také fest chytlavým.

 

omnicidal

 

 

The Omnicidalist není moderní odpovědí na starý styl. Není ovšem ani retro ohlížením za dávnými časy, kdy bylo všechno lepší a hezčí. Album zní, jako by bylo nahráno před pětadvaceti lety a zub času neúřadoval. O zvuk nahrávky se postaral Mikael Andersson. S ním jsem ještě neměl tu čest. Neznám. Ostudu si ale v žádném případě neudělal. Všechna čest! Klidně bych si jeho produkci spletl s prací mistrů Fredrika Nordströma nebo Tatgrena. Kytary křupou, bicí pleskají jak sandály na ploché noze a basa pumpuje jak hercna sportovce. Vokály jsou jasné. Dravé a energické.

 

 

Album je vyrovnaně svižné po celou hrací dobu. Od úvodní By Knife, přes skvělou Cemetery Scream, vynikající The Neberborn, až po závěrečnou Slow Decay. Celek drží pokupě, skladby však v klidu rozlišíte. Po každé skladbě přijde ještě lepší. Pevně doufám, že The Omnicidalist není osamoceným výkřikem do tmy. Zasloužil by si být debutem, po kterém přijdou ještě lepší kratochvíle. Tohle je metal, jak má vypadat!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jarl / 24.5.23 8:08odpovědět

Všude jsem narážel na pozitivní ohlasy. Není divu.Pleskanice a chřastění po seversku v nejlepší formě

Deathhead / 19.5.23 9:48odpovědět

Překvapení. Slyšel jsem v tom staré dobré Entombed s trochu jiným zpěvem. Klukům to šlape.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky