Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Omnium Gatherum - Beyond

Omnium GatherumBeyond

Garmfrost22.4.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Hudební mistrovství je shazováno o třídu níž přílišnou uhlazeností a nevyrovnaností muziky se zpěvem.

Finové OMNIUM GATHERUM vždy stáli jakoby v pozadí za slavnějšími kolegy melodického death metalu, pocházejícími ať už z „Mekky“ onoho stylu ve Švédsku nebo i z řad současné zdomácnělé finské odnože. Tam se za poslední roky přemístila hlavní síla sub žánru. Přiznám se, že jakkoliv vyhlížím pokračovatele Edge of Sanity, Dark Tranquillity a In Flames, nebo mírně odlišných Amorphis nebo Sentenced, nalezl jsem hodnotné následovníky jen v pár interpretech a částečně právě v OMNIUM GATHERUM. Zbytek postrádá fluidum zmíněných a hlavně většinou jen napodobuje stokrát omleté nebo ještě hůře, sklouzává do pop emo core hrátek jako ostatně i pionýři sub žánru In Flames a celý styl tak hážou do kýble pomejí.

 

OMNIUM GATHERUM jsou na naprosto odlišném stupni umění. Chtělo by se říct, že mistrné zvládnutí nástrojů je v současnosti vyzvedlo až mezi absolutní špičku. Ale takhle jednoduché to také není. I když se OG dá vytknout jen co by se za nehet vešlo, jsou tyto drobnosti natolik významné, že k metám nejvyšším opět nedosáhnou.

 

Co přináší „Beyond“? Hodinovou porci progresivního power metalu s hlubokým growlingem, občas podpořeným nasládlým zpěvem. Čistá produkce, hlaďoučká jak dětský zadeček, dělá z „Beyond“ nikoliv extrémní materiál, ale naopak díky přístupnému zvuku, heboučkým melodiím a také v podstatě pozitivní melancholií prodchnutou sbírku svižného metalu pro fanoušky nekonfliktního metalového středního proudu, tvořeným kapelami napříč žánry, aniž by se ve své podstatě příliš lišili (Avantasia, Scar Symmetry, Mercenary, Sabathon..). Kapela se snaží tu jemnost vyrovnat hlubokým growlingem. Ten ale působí v kontextu tvorby nepatřičně, až barbarsky. Jukka by se krásně vyjímal v klasické death metalové bandě, ale zde se prozradí nižádná hlasová ohebnost, zpěvnost, tolik potřebné atributy pro tento žánr.

 

OG na předchozí pecce „New World Shadow“ sobě nastavili laťku příliš vysoko. Nyní se nejen nesnaží onu překážku zbortit a pokořit, oni rovnou využili úspěšného modelu a pokračují v něm. Jak už jsem zmínil na začátku, po hudební stránce (odmyslíme-li si heboučký zvuk pro ty, co nesnesou extrémní přístup) pánové excelují. Je radostí poslouchat kytarové eskapády, klávesové mistrovství (tam slyším odkazy k Moontower) zasahující do progresivních vod. Rytmické kytary ale nedokážou sólové dostatečně podpořit. Právě pro ten čistý zvuk nemají sílu a razanci. Absence agresivnějšího odpichu desce chybí. Jako krásnou výjimku bych jmenoval silnou dvojku „New Dynamic“ a „Nightwalkers“. Určitě za pozornost stojí i „The Unknowing“, která vynikne zvlášť po sladké hlouposti „Who Could Say“. Pro mě jsou tyto drobnosti důležité,  a tak poslech „Beyond“ pro příště využiji maximálně jako příjemnou kulisu pro nějakou bohunelibou činnost. Škoda, těšil jsem se velice.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Metalinda / 19.9.16 23:41odpovědět

Miluju metal,ale nesnáším jeho škatulování takový či makový.Je to prostě skvělá muzika,s nápadem,zvraty ,překvapením,prostě paráda.

Al44 / 6.5.13 18:47odpovědět

Pro mě je to jednoznačně metalové album roku. Čím víc to člověk poslouchá, tím víc zjišťuje, že je to prostě "masterpiece". Na rozdíl od recenzenta si myslím, že veškeré hudební složky do sebe perfektně zapadají.

Moonstep / 23.4.13 13:44odpovědět

Jsem totálně nadšená! Jestli je to power nebo ne je mi úplně fuk. Hlavně že to klukům šlape.

Corne / 22.4.13 16:14odpovědět

Je to hodně přísné hodnocení, ale nemůžu si pomoct, přirovnání ke střednímu proudu napříč žánry sedí. Beyond se mě ale líbí hodně.

Pete / 22.4.13 14:09odpovědět

Docela souhlasím s recenzí. Je to pěkný, ale hodně power. Death metal ani náhodou.

Štěpán / 22.4.13 10:23odpovědět

No srovnávat OG s AVANTASIA či obecně s power metalem, to už je docela mimo. Netvrdím, že OG jsou kdovíjaký extrém, ale největší rozdíl mezi power metalem a melodickým death metalem je rytmika. Ono to na první poslech přes čistou produkci nemusí vyznít, ale bicí jsou u OG mnohdy pěkná kulometná kanonáda, pokud by měla nahrávka syrovější zvuk, tak by se za ně nemuseli stydět ani takoví IMMORTAL. Naopak všechny tady ty AVANTASIE mají rytmiku až rockově přívětivou.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky