Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Očekávat něco menšího než nadprůměr od sestavy projektu, ve kterém působí mimo jiné členové Dodecahedron a bývalý basák Textures, by zavánělo škarohlídstvím nebo naopak zdravě kritickým názorem bez očekávání nezemských okamžiků. Elita nizozemské extrémní scény si zaskotačila v all-star projektu Ulsect, kterému v květnu vyšel eponymní debut a rovnou u Season of Mist. To, že u nich vydávají i Dodecahedron, mluví o důvěře firmy a zřejmě i dobrých vztazích.

Zařadit Ulsect do stylového chlívečku nelze, ale to s ohledem na sestavu nikoho nepřekvapí. Co překvapí víc, je malá snaha o širší rozptyl a o příliš okaté napojení na Dodecahedron. Kdyby nahrávka vyšla právě pod touto značkou, ani bych nemrkl. Byť jisté odchylky tu samozřejmě jsou. Můžeme mluvit i o větším průniku death metalu do celkové mozaiky, činící z nahrávky nevšední dílo. Když řekneme death metal, je třeba si dosadit death typu šílených matadorů disonance a hráčské ekvilibristiky Gorguts a případně Ulcerate, zde promísený post black / hardcorovou schizofrenií Dodecahedron i smrtící hravostí Textures.

Zatím pouze vyjmenovávám výkvět technických kultů v roli vlivů. Znamená to, že projekt samotný nepřináší nic osobitého? Naprosto ne! Sice netvoří dějiny, ani neboří dávno zažité, ale zaměříme-li se na detaily, můžeme si všimnout, kde jsou Ulsect nejsilnější. Až je s podivem, kolik toho zdánlivě „přímočarý“ disharmonický nářez obsahuje. Další devizou bude bezesporu průzračný zvuk, který umí bouřit a z ničeho nic opět ztichnout. Podobné nálady mají i kompozice. Naprosto nenásilnou formou promísena brutální jízda s atmosférickou hrou zasahuje až kamsi k ambientu či rockové hravosti. Silná stránka může být ovšem i stinnou známkou mistrovského přístupu, který se nikdy nerozzuří natolik, aby vám padla brada úžasem.

Album samotné trvá nějakých čtyřicet minut a na jedné straně nestačí nudit, ale ani se nijak zvlášť nestihne rozkvést. Některá místa by zasloužila více rozvést, takto se tváří jakoby nedořečeně. Může se vám stát, že budete nadšením tleskat a po chvíli se přistihnete, že vám něco chybí. Myslím, že debut Ulsect vzbuzoval velká očekávání a proto neměl svoji pozici v žádném případě lehkou. Na kolik uznale pokyvujeme u výborné hry i skladatelsky pestrých kompozic, natolik je možné postrádat mozek rvoucí orgie i aranžérskou rafinovanost, kterou by se skladatelé vyrovnali své umělecké kondici. Rád bych zakončil recenzi větou, že na druhé desce se muzikanti najdou a sehrají, ale to bych shodil neobvykle silný debut, který má své mouchy, ale kvalitou stojí vysoko nad běžnou produkcí. Takže spokojenost, ale v mezích.