Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O návštěvě Brna dánských melodiků MERCENARY společně s finskými OMNIUM GATHERUM jsem se dozvěděl vlastně čirou náhodou. Zmíněnou dvojici měla doplňovat dánská úderka ESSENCE, ale tahle kupodivu (mně neznámo proč) nevystoupila.

Jsem na tom jako kolega Bhut, který není vysazený na festivaly, ale miluje klubová vystoupení. Já sice nevymetám koncerty jako on, ale když, tak si je užívám, seč můžu. A na tento jsem těšil jako hladový pes na večeři. Měl jsem trochu obavy z nízké návštěvnosti, protože ve stejný den se v Brně konalo akcí povícero se Dnem otevřených dveří ve Starobrněnském pivovaru v čele. Když jsem dorazil na Favál, kde se akce nakonec konala (nejprve mělo vše proběhnout na Melodce), moje obavy se zvýšily. V klubu postával hlouček metalu chtivých fanoušků a nic nenasvědčovalo tomu, že jich přijde víc. Avizovaný začátek ve 20.00 se protáhl asi o půl hodiny, ale ten propad byl zřejmě způsoben nepřítomností ESSENCE. Onu půlhodinku jsem věnoval konzumaci pivka a očumování distra, kde jste mohli sehnat CD a merch vystupujících kapel za pár kaček. To jsem také využil a domů jsem si odnesl poslední CD OMNIUM GATHERUM.

Něco málo před půl devátou se zhaslo a z beden se počala šinout pofiderní muzika. Že by intro? Nene, OG nastoupili na plac a zpustili skvostný úvod „Luoto“ z poslední řadovky, z kterého plynule najeli na „New Dynamic“. Rázem se sál naplnil skoro celý, což bylo nečekané, ale parádní. Smutný odér z prázdného sálu zmizel a kolem začal tepat život. Na poslední desce mi moc nesedl zpěv, ale přiznávám, že ten večer si Jukka moje srdce získal. Během pár vteřin si namotal všechny zúčastněné svým nasazením, absolutně sympatických projevem a hlavně svým hlasem. Stejně tak doprovodný zpěvák, nový kytarista Joonas Koto, přispěl celkovému dojmu měrou nemalou. Markus Vanhala mohl být se svým ansáblem spokojený. Novic na basovém postu Erkki Silvennoinen také působil, jako by v kapele hrál od nepaměti. Celkově bylo fascinující sledovat špičkové výkony celé sestavy OG. Kytaristé stříleli sóla a vyhrávky hodná starých mistrů s absolutním přehledem a hlavně nadhledem. Rozhodně jsme se nedočkali akademického vystoupení. Pódiová šou byla energická a strhující. Také tomu pomohl docela čistý zvuk, kde jste slyšeli vše, jak má být. Kapela nám naservírovala parádní průřez z posledních desek s tím, že hlavní důraz byl na novince „Beyond“. Plně a dobrovolně přiznávám, že jsem tam nechal skoro všechny emoce a na MERCENARY mi jich moc nezbylo. Po zhruba hodince se s námi Finové rozloučili a podali si se všema ruce. Fans si ale ještě vytleskali jeden přídavek. Ano, jsem spokojený. Hudba OG mi přirostla po tomhle vystoupení k srdci víc, než dokázaly desky. Což se mi snad ještě nikdy nestalo.

To už se ale začalo vše chystat na vystoupení MERCENARY. (Zvukař ten večer pouštěl stylovou muziku jako např. Amorphis, In Flames či Dark Tranquillity.) Přestávka mezi jednotlivými vystoupeními nebyla nijak dlouhá, stačila tak akorát na občerstvení a nadýchání se čerstvého vzduchu.

Mezi tím na pódiu vyrostly plachty s logem kapely. Byl jsem dost zvědavý, jak se povede Renému Pedersenovi - být frontmanem s basou na krku je běžné, ale také poměrně náročně. Vzhledem k rozdílným melodickým linkám, kdy basa jede svoje a zpěvy zase svoje. Navíc obdivuji Reného hlasový rozsah., co dřív obstarávali Henrik Andersen a Mikkel Sander, René nyní obsáhne sám a v klidu. Věřím, že si ze začátku svojí kariéry v MERCENARY nebyl tak jistý, ale čerstvá nálož „Through Our Darkest Days“ dokazuje, že je skupina opět ve formě.

Bez nějakých cavyků vtrhli Dánové na pódium a rvali do nás svůj konglomerát melodického, avšak silného power metalu, nakříženého s melodickým thrash deathem. Stejně jako OMNIUM GAHTHERUM, MERCENARY neskrývali nadšení a házeli po nás veselé úsměvy. Bodejť by ne, z řad publika měli velkou odezvu. Docela mě pobavila image Reného, který vypadal se svojí vestičkou a rameny přes celá záda víc jako vyhazovač z nočního klubu než frontman metalové smečky. Ale co, zpíval jako pánbu. Jeho komunikace s fans byla také stoprocentní. Dokonce nás vyhecoval k tomu, že jsme se rozdělili na dvě strany a pak se proti sobě rozběhli a řádili v obrovském moshpitu. Ženy a dívky nevyjímaje. Nádhera.

Jako předchůdci vsadili hlavně na průřez z posledních desek. Když vezmu v potaz, že z původní sestavy dnes už nikdo v MERCENARY nehraje, je kapela pořád obdivuhodná a věrohodná. Jediný člen, pamatující demo etapu skupiny, Jakob Molbjerg, se neustále obklopuje parádními muzikanty, kteří sice v sestavě dlouho nevydrží, ale podají vždy perfektní výkon. Zpět ale k sobotnímu večírku. Jak jsem z kraje vychvaloval zvuk, netrvalo dlouho a s přibývající hluchotou jak publika, tak i zvukaře, přidávalo se na volume hodně do prava, až se dřív čitelný zvuk rozlil do hlučné koule. Na vystoupení MERCENARY to ale nemělo pranic špatný dopad. Energie neubývalo, naopak, narůstala dobrá nálada a už nic nepřipomínalo metalový koncert. Všichni byli rozchechtaní s kapelou v čele. Možná bych řekl, že v tomhle byl ohromný rozdíl mezi oběmi skupinami. OG i přes velice dobrou náladu a živelné vystoupení mají hudbu narvanou silnými emocemi, kdežto MERCENARY jsou hlavně rockeři tělem i duší a tak jejich vystoupení bylo vysoce profesionální a zároveň absolutně povzbuzující. V žádném případě bych ale neřešil, kteráže to kapela byla ten večer lepší. Obě byly fantastické. Jak jsem psal, jedinou výtku jsem měl ke konci na hodně hlasitý zvuk. To je ale maličkost v porovnání s dobrým pocitem, který dosud ze mne nevyprchal.

Co říct na závěr? Jsem moc rád, že se turné těchto kapel nevyhnulo Brnu a že nakonec dorazil na dnešní dobu i slušný počet návštěvníků a tak jsme si mohli všichni užít skvělý večer plný parádního metalu.