Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Ordh - Blind in Abyssal Realms

OrdhBlind in Abyssal Realms

Garmfrost14.7.2026
Zdroj: spotify
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Chaosem proniká zvukomalebná linka a melodické hrátky se rády promění v bouřlivé poryvy. Rád bych řekl, že Blind in Abyssal Realms je počinem experimentálním, ale jsem přesvědčen, že takhle lehké to není. Album je totiž také příjemně staromilské. Pánové si rádi hrají, baví je nejistota vlastní i posluchačova.

Mezi překvapení letošního pozdního jara a kraje léta je pro mě „objev“ amerických Ordh. Ordh teprve debutují, je však znát, že se jedná o protřelé muzikanty, kteří zkrátka umí. Jejich styl je těžko identifikovatelný, ale základem je technický a progresivní (dosti atmosférický) death metal. Prý pro fanoušky Blood Incantation, Atheist atd. Asi ano. Klidně.

 

Ordh sází na neklidnou, mnohdy nepříjemnou náladu. Vskutku nepřátelským riffem odstartují album Blind in Abyssal Realms skladbou Apis Bull. Ačkoliv je stylové podání Ordh poměrně pochmurné, je náladotvorné a zároveň příjemně hutné a prostorné. Z každého okamžiku sálá radost ze hry. Trylkami, akustikami si své místo prosazuje však poměrně temný death metal, kterému vévodí výborný growl Jonathana Héberta (Come to Grief). Tomu v hlasech sekunduje kytarista a tvůrčí mozek kapely, Graham Brooks (Barishi). Spolu s nimi je dobré zmínit špičkovou rytmickou sekci, baskytaristu Joshuu Smithe (koncertní sestava Barishi) a bubeníka Dylana Blakea (Barishi). Dá se říct, že hudební sekce je dechberoucí, ne však za každou cenu příliš egoistická. Každý z nich hraje pro celkový dojem a ten je přes zmíněnou prostornost uzavřený a komplexní.

 

ordh

 

Na první pohled slyšíme a vnímáme sólová preludia, ale pokud se usadíme a věnujeme se albu pořádně, užijeme si chytlavosti nápadů, kdy je možné zaměřit se na každý nástroj nebo zavřít oči, nepiplat se v detailech a nechat se unášet tvůrčí svobodou. Občas mi myslí proběhne vzpomínka na Death, staré Pestilence nebo Gorguts. V dobrém... Ordh nesází na jednoduché hity, ani na rubanice. Posluchač nedostane nic zadarmo. Kapela od nás chce interakci. Měli bychom jít pochmurným náladám naproti.

 

Nahrávkou se vine podivně nervní náladotvorná linka, díky níž se posluchači dostane pocit nevšedního zážitku. Nebo jej odradí. Ber nebo nechej být! Se skladbami se zde zachází volnomyšlenkářsky. Chaosem proniká zvukomalebná linka a melodické hrátky se rády promění v bouřlivé poryvy. Rád bych řekl, že Blind in Abyssal Realms je počinem experimentálním, ale jsem přesvědčen, že takhle lehké to není. Album je totiž také příjemně staromilské. Pánové si rádi hrají, baví je nejistota vlastní i posluchačova. Přičemž je možné dílo brát tak jak leží a běží. Máme před sebou výborné death metalové monstrum lákající do bažiny, z níž se nedá jen tak dostat zpět…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky