Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Overkill v roce 2014 předvádějí, že jsou neměnnou konstantou a jejich složení kovu se posouvá jen obligátně. Pro někoho neskousnutelné, ale pro pamětníky hodnotné. White Devil Armory technicky ukazuje na dnešní možnosti, ale základ a podstata Overkill zůstává zakořeněna již věky ve stejných půdních podmínkách. Neúprosný thrashing stále spolehlivě spaluje jako sluneční větry živou tkáň ve volném kosmu.

Psát pojednání na klasické thrashmetalové album je zážitek z ranku nepříjemných. Víte, že se budete opakovat a stále omílat dokola to samé nebo to, co kolem vás za těch třicet let poslechu proběhlo a utkvělo v podvědomí. Naštěstí Overkill svým sršícím energetickým entuziasmem a výslednou tvorbou tuto nelehkou šichtu značně zjednodušují. White Devil Armory není milníkem, neboří stylové hranice, nechce být nejrychlejší, nejtvrdší či nejostřejší. Je „jen“ hodně dobré a vybraně jakostní.

Overkill polehounku vylepšují své opevnění a zubu času se brání drobnými úpravami svého bojového plánu. Pánové mají dar svým kovovým nástrojem odseknout jedince od vnímání reality. Vtažení do krutého prostoru je samozřejmé díky mantře, která posluchače sebejistě přenese jinam a umožní zprostředkovat napojení na tok hudby. Jinak by nešlo vstřebat totální anihilační vichřici s patřičným účinkem. Nasazení, ostrost, rychlost a drtivost, to jsou prvky, které Overkill i v pokročilém produkčním věku dokáží dovést k tavným hodnotám. Verni se na albu převtěluje do role zvoníka a v podstatě všichni zúčastnění předvádějí, že jsou ještě schopni distingované divokosti a thrashmetalové nespoutané dravosti.

Album v rámci stylových možností zdobí jistá pestrost, v podstatě každá skladba je barvitá sama dosti o sobě a k vyloženým zívačkám jsem se nepropátral. Což v thrasmetalová tvorbě současnosti chápu jako téměř nevídaný úkaz. Rychlé skladby v sobě vždy mají něco navíc, jakmile dojde k oddechovějším výtvorům, nastupují variabilnější melodie, byť explozemi energie se nešetří ani v nich. Hravější a strukturovanější skladby jasně stvrzují, že u Overkill nevysychá kompoziční zřídlo. Vokalista Blitz spadá do tenčící se skupiny vokalistů, kterým věk neklade kompenzační hranice a stále svůj vokál napíná jako pružinu z nekonvenčního materiálu a dokáže udržet tempo s řízností a tvrdostí celku. V každé skladbě prosvítá nějaké to klasické sólování, které sebevědomě ukazuje zadnici obligátní nucenosti.

Nemám příliš potřebu vyhledávat thrashmetalová alba, byť jsem na nich startoval svoji posluchačskou kariéru před dávnými desetiletími. Současné thrashmetalové nahrávky si musejí nalézt mne. Uznávám, že jde o krkolomný a velmi ztrátový proces. Sbližování s White Devil Armory nebylo plánované, ale nakonec k němu došlo a nezastavitelné pumpě, která nejvíce připomíná natlakované Overkill, jsem svěřil dobrovolně svůj čas. Nakonec v míře větší než si člověk v dnešní době může dovolit obětovat, nechce-li za chvíli stát opodál. Ovšem s tak výjimečnými nahrávkami rád zůstanu opodál a moc rád. Bravurní kousek klasického thrash metalu, podaný s přehledem matadorů, ale bez ztráty nasazení a energie. Overkill odhodili svůj docentský úbor z předchozích alb a jali se kouti kov pěkně fortelně a s patřičným zápalem. Doufám, že udrží současnou frekvenci kování co nejdéle, vlastně to těmto chasníkům přeji z celého srdce.