Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Panchrysia - Dogma

PanchrysiaDogma

Garmfrost8.10.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Na Dogma se sráží staromilství a moderna. Panchrysia na kořenech staví svébytnou stavbu, kterou sice nebudou obdivovat davy, ale může zaujmout ty, kteří mají rádi dobré řemeslo s vkusnou atmosféru díla.

Kolik znáte blackmetalových kapel z Belgie? Já moc ne. Vystačím si s Enthroned a Cult of Erinyes či s mým letošním objevem LVTHN. Deathových zvěrstvech bych asi vypočítal víc. Co to značí? Buď to, že jsem totální ignorant a nezajímátor, nebo není belgická blacková scéna nijak zvlášť profláknutá. Čím víc se nořím do říše googlu, zjišťuju celý zpocený, že za a) je správně a za b) ani náhodou. K těm lepším z tamních představitelů černé muziky patří i Panchrysia. Nejedná se o žádné nováčky, čili objev roku je to jen pro takové, jako jsem já. Kapela existuje dvacet let a na triku má pět dlouhohrajících alb, která ne jen, že dobře zní, ale dle ohlasů v éteru byla i dobře přijatá. Právě díky ohlasům, které spíše nejsou, než jsou, je evidentní, že Panchrysia není mimo své hranice nijak zvlášť známá, ale kdo slyšel, chválí.

 

A o jaký že typ blacku se tedy jedná? Hrají Panchrysia ortodoxní peklo, depressive či atmosférický metal… post? Nebo se zařadili mezi tzv. moderní vlnu s Watain nebo Merrimack v čele? S Panchrysia se to má tak, že si hrají na písečku moderním i staroškolském. Poslechl jsem si i starší desky a to Švédsko s Norskem tam slyším. Ne že ne. Citovaní jsou Satyricon i Watain. S novinkou to nebude tak lehké, byť o šílený progres se v případě Dogma rozhodně nejedná. Pročistil se vzduch, uklidnily emoce, přidalo na melodiích, možná zvolnilo tempo… Ne, nebojte, o opisování od takových Dimmu Borgir nebo CoF nemůže být taky řeč. Panchrysia hrají poctivý metal, který se nebojí jak zmíněných melodií, tak thrashové řevnivosti.

 

dogma

 

Jestliže jsem na začátku zmínil Enthroned a Cult of Erinyes, rád bych dodal, že je i s Panchrysia spojuje dobré řemeslo a nevšedně napsané skladby. Panchrysia svou pátou nahrávku pojmenovali Dogma. Desku vydává ruský label Satanath Records a vypadá to, že se s propagací opravdu snaží. Vždyť se Dogma dostala i ke mě, hehe. Album je rozděleno do osmi skladeb, z nichž každá je nabitá osobitostí. Úvod patří pozvolně se rozjíždějící Each Against All. Evokuje současnou tvorbu Satyricon se vším všudy. Ale jen do doby, než se přidá thrashový hlas zpívajícího kytaristy Zahrima. Ten po většinu hrací doby vřískavě odsekává své texty, ale potřebuje-li to moment, umí se uvolnit či rozdivočit, a pak teprve vynikne jeho hlas. Tehdy teprve jsem plně spokojen. Je-li totiž něco, co mi příliš na Dogma nesedí, je to právě zpěv. Přitom na starších nahrávkách byl jeho hlas výborně jedovatý. Ale co už! Vynikající rytmika i pestré kytarové vyhrávky se zajímavými basovými linkami ovšem vynahradí hudební zážitek.

 

 

Se skladbou jako takovou se pracuje na Dogma vskutku pečlivě. Rozhodně nemůžeme mluvit o běžné rockové písničce. Skladadatelsky vygradované segmenty někdy čekají, než se vypravěč nadechne a pak společně rozvášní bouři do katarzního rauše. Když jsem zmínil severské vzory, možná bych mohl i podotknout, že v sólech slyším naše Master`s Hammer. Mají v sobě podobně omamné drásavé kouzlo. Asi se tím stejně dostaneme k prakořenům všeho, Bathory. Panchrysia se ovšem nesnižují k pouhému paběrkování na odkazech slavnějších interpretů. Spíš mi připadne, že Panchrysia na kořenech staví svébytnou stavbu. Ne, Panchrysia není stylotvorná kapela, za kterou se potáhnou davy. Jestli se doposud nestala ikonou a kultem, nic se nezmění. Jejich Dogma je jednoduše dobrým příspěvkem do blackmetalového fondu. Nic víc, ani nic míň. Je možné, že v záplavě dalších a dalších nových desek Dogma zapadne, ale pevně věřím, že své fans si najde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky