Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Panychida nás pozvala na dvanáct výletů do tajů staré Šumavy. Vydání Gabreta Aeterna se krapet protáhlo. Mělo vyjít už před několika měsíci, ale bylo přesunuto kvůli covidové pandemii až na listopad. Počítalo se s tím, že už bude klid, ale opak je pravdou. Je to tu zas. Nicméně nebudeme se bavit o blbostech, ale o nové koncepční desce tuzemských pohanů Panychida. Do Gabreta Aeterna vložili kluci nemalé ambice, zkušenosti a výsledkem je nevšední dílo plné jímavých melodií, zpěvů, recitací a v neposlední řadě skvělé grafiky a fotografií.

 Zatímco předchozí Haereticalia - The Night Battles zastihla Panychidu uprostřed symfonických a tedy výpravnějších choutek, je Gabreta Aeterna více zaměřena na nitro a osobní prožitek. Ty tam jsou blackové vypalovačky. Tempo málokdy zrychlí, nejčastěji se vše odehrává ve středním tempu. To neznamená ale, že se album plouží. Je příjemně svěží. Kapela album nahrála přímo na Šumavě ve Starém Srní. Inspirace, které kluci načerpali jak z výletů po tamní krajině, tak z Váchalových nebo Klostermannových knih, z desky doslova křičí. Kdo sleduje Panychidu na jejich facebooku, ví, že jsou na Šumavě pečení vaření, tudíž je vše přirozené, autentické.

Jakkoliv jsou důležité texty a jejich pěvecké provedení, doslova mlsám úžasné kytarové hrátky, podpořené různými přírodními samply a hravou rytmickou sekcí basa + bicí. K masivnímu výsledku byli k nahrávání přizváni různí hosté, jako třeba Dětský sbor Andílci nebo dvojice recitátorů. O produkci se postarali Honza V. se Sinneralem. Honza je autorem konceptu a textů, ale také obalu, designu a grafiky samotné. Za vydáním je vidět spoustu práce a promyšleného přístupu. Vše souvisí se vším.

Jak je vidno, je těžké, ne-li nemožné vytáhnout jednu skladbu, která by ze zbytku vyčnívala. Přesto lze jednoznačně pochválit Válečná běsnění, která byla zveřejněná první jako pilotní singl. Stylově nelze novinku ohraničit bez toho, aby se člověk mýlil. Asi se shodneme, že mezi nejvýraznější motivy zůstávají heavy vyhrávky typické pro švédský melodeath a vlastně dávno klasický styl Panychidy se vší pohanskou parádou. Na češtinu si nemusíme nijak zvykat, protože ta se v tvorbě kapely střídavě objevuje pořád. Tentokrát tedy takřka výhradně. Kousek místa si zabrala i němčina. Přece jen se jedná o příběhy šumavských lidí, hor a lesů. A vůbec - Šumava nezná hranice. Pouze ty politické.

Zpěvy si pohostinně rozdělili Vlčák s Honzou. Vlčák vrčí jako starý vlk, cedí slova přes pysky a Honza přispěl čistými zpěvy a sbory. Trochu mi chybí větší dynamika ve Vlčákově hlasu. Zatímco dříve jí bylo více než dost, nyní zřejmě hlavně aby mu bylo rozumět, spíše přednáší než by se pustil do většího dobrodružství. Honzův hlas mi lehce evokuje Frantu Štormu, když se pustí do svého deklamování.

Přistihl jsem se, že mi tentokrát vůbec nechybí Hellsound studio a zvukové mistrovství Honzy Kapáka. Zvuk Gabrety je přirozený a přitom dostatečně důrazný. Jak jsem už zmínil, užívám si moc pěkné kytary a jejich barvu zvuku. Gabreta Aeterna je nejen nejambicióznější nahrávkou Panychidy, ale zřejmě je i jejich vrcholem. Vše je promyšlené od A do Z. Kluci zde zúročili všechny zkušenosti nasbírané za dlouhé roky poctivého hraní. Navíc se nebrání žádné inspiraci a netouží usnout na vavřínech. Jestli má album nějakou slabinu nebo méně výrazný nápad, hravě vše vyváží nadšení a energie čišící z každého tónu. Pojďme, vydejme se spolu s Panychidou objevovat kouzlo pozapomenuté Šumavy. Vydejme se na místa, o kterých ví pouze zasvěcení a pár pamětníků.