Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rozmach kapely Panychida je v posledních několika dnech celkem patrný. Jisté větší povědomí si pánové získali zejména při vydávání alba Měsíc, les, bílý sníh. V současnosti si připomeneme dosud poslední počin, který světlo světa spatřil v zimě loňského roku. Celou věc si vzal na starosti Pařát, z čehož se vylouplo cd pojmenované jako Woodland Journey.

Předně si musíme ujasnit, o co se vlastně jedná. Není to totiž klasická řadovka. V bookletu se kapela přiznává, že to ani neměla v plánu. Jedná se o EP, ke kterému je přidáno něco málo bonusových skladeb. Vesměs jsou tu nové skladby pouze tři. Bližšímu rozboru je podrobíme později. Nyní něco málo slov kolem celkového dění.

Celá nahrávka vznikla ve studiu Hellsound, což už v současných dnech je celkem pojem a záruka kvality. Není proto divu, že kapela vybrala i pár svých starších skladem, které opatřila novým soundem. Honza Kapák si dává na své práci záležet a výsledek pak vždy stojí za to. Jeho jméno nyní zdobí nejeden booklet i v podobě hosta za bicí soupravou. Panychida si s tímto rarachem taktéž střihla své. Výsledek je možný ke slyšení na tomto EP v podobě dvou skladeb. Však se k nim dostaneme. Krásnou zasněženou obálku má na svědomí Zdeňka Boušková – malířka, která je autorkou maleb pro knihy Johna Morresyho, či Roberta Holdstocka. Skrze knihy posledně jmenovaného se vlastně kapela dostala k oslovení této ilustrátorky. Inu spoustu pěkných věcí doprovázelo vznik tohoto počinu.

Ostatně přiznejme si, že tři nové skladby je poněkud málo. Kapela se v bookletu přiznává, že takovéto dílo neměla původně absolutně v plánu, ale situace vykrystalizovala právě takto. Je to škoda, osobně bych uvítal větší porci nového materiálu a bonusové lahůdky si nechal pro nějakou snad honosnější, slavnostnější chvíli. Z tohoto důvodu se mi pak poměrně těžko píšou tyto řádky, jelikož přesně nevím, co a jak mám hodnotit. Originalitu? Tu ponechám stranou, jelikož se na jednu stranu zdá, že kapela sebrala, co mohla, aby bylo cd „plnější“. Jsem z toho takový nesvůj a tak trochu zmaten s použitými jazyky v textech. Přistupuji proto k albu jako k takové kompilačce s novým materiálem. 

Vkládám cd do přehrávače a vyskočí na mne číslice 12 a bez deseti minut hodina hrací doby. Ochotně dávám pokyn ke spuštění cd a s bzukotem laseru se rozeznívá první písnička Three Pillars. Ihned se na mne vrhá směsice black metalových riffů a pohanského ducha. Toť jest pagan metal. Dost silná písnička na to, aby stála na takovémto EP. Střípek hlasu (vlastně jen takové ugh) norského představitele kapely Taake – Hoesta slyšíme v druhé skladbě Rod Havrana, která logicky pokračuje v nastolené náladě. Poněkud je mi utajen smysl tohoto featuringu. Třetí skladba je zároveň poslední novinkou celé nahrávky a její jméno zní Return From The Woodland Journey, čili v sobě nese název desky. Líbí se mi riffování v této skladbě, které pěkně pokukuje po norském black metalu. Vskutku škoda, že tyto tři nové skladby nebyly obdarovány ještě několika dalšími bratříčky na plnohodnotné dlouhohrající desce. Mohlo tak vzniknou velmi líbivé pohanské stvoření. Kapela své kormidlo nyní stočila směrem do nejzazších počátků a do nového kabátku oblékla dvě skladby: The Place He’s Coming From a Podŭ Světomĭ Dzvězdŭ. Tyto dva kousky v sobě nesou stopy folklornějšího přístupu kapely, oproti zcela syrovým třem zmíněným songům. V šesté a sedmé věci Kračunŭ a Moon, Forest, Blinding Snow, které nejspíš znáte z minulého alba Měsíc, les, bílý sníh, si na bicí nástroje sahnul Honza Kapák. Nyní se tvář těchto fragmentů vyrýsovala v modernějším hávu, aby lépe zapadla po bok novinek. Pro dosud neznalého to zní bombasticky, mě to však pospolu nějak nefunguje. Další skladba z desky Měsíc, les, bílý sníh se jmenuje Báchorka (na albu nese název The Story), ptáte se, co je na ní tedy ještě jiného? Hostuje na ní zpěvák Míra Horejsek z uskupení Asgard. Následuje cover Black Wings Of Death na kapelu Running Wild, který už taktéž zazněl na několikrát výše zmiňovaném albu. Originál neznám a tak nemohu srovnávat. Album pokračuje v podobě dalšího coveru, (ve kterém si opět zabubnoval Honza Kapák) tentokrát na smečku Törr a jejich věc Posedlá. Tuto písničku si s Panychidou zazpíval Dan „Šakal“ Švarc, který v čase vzniku skladby v Törrech působil na postu kytaristy. Zbylé dvě skladby jsou záznamem z Phantoms Of Pilsen 5 a pocházejí z debutového alba Paganized. 

Toť takový výčet s čím se zde můžeme setkat. Vše je sladěno do jednotvárného zvuku, aby se skladby mezi s sebou okatě nemydlily. Neznat tvorbu dříve, byl bych spokojen s celkem zdařilou náplní cd. Proto můžu nahrávku doporučit pouze jedincům, kteří dosud tvorbu Panychidy neznají a hodlají do ní proniknout. Celou nahrávku žene do vyšších sfér její zvuk a zdařilý přebal. Obsah už takových kvalit nedosahuje, ne že by hudba byla špatná, ale její skladba mi prostě spolu nespolupracuje.