Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Phantom Winter se za svou krátkou existenci nezdržovali deskami malého rozsahu a tak v březnu letošního roku vydávají už svou třetí dlouhohrající nahrávku, což za necelých pět let fungování není zrovna málo. Tahle kapela původem z německého Bavorska se loni rozrostla o druhého kytaristu, nezměnila své logo a nadále se drží muziky, u které praskají kosti v těle. Ostatně těch kostí je v útrobách hodně povedeného digipaku rozeseto docela dost.

Muzika Phantom Winter vychází přibližně ze sludge metalu, pod čímž si deset lidí představí dvanáct možných řešení, od podladěného doomu přes crustem a hardcorem ovlivněné spolky hrající pomalu a hnusně. Správná a chcete-li jednoznačná odpověď v případě této kapely prakticky neexistuje, čímž opatrně připouštím jistou osobitost a současně i složitost pokud jde o to najít jednoznačně přiléhavé přirovnání.

Into Dark Science sází hodně na hudební disharmonii a brutalitu, která na posluchače padne jako těžká deka hned na úvod a celých pětačtyřicet minut mu znemožňuje svobodně dýchat. Není to nic nového ani objevného, ale je to uděláno velmi, velmi přesvědčivě. Hlavní důraz ale kapela klade na vokální stopy, které představují dost nechutnou směs, něco mezi nejhrubším kanálem a drásavým skřehotem, od kterého by se i hodně depresívní spolky mohly něco přiučit. V bookletu se dají dohledat i texty k tomu všemu a po pravdě je to jediné místo, kde budete mít šanci si z nich něco odnést.

Tempo je logicky a úměrně všemu okolo pomalé, představuje zmar a závěrečnou fázi rakoviny, která už se všude rozlezla a pouze dokonává své tak pěkně započaté dílo. Nespěchá, protože ví, že už má vyhráno. Into Dark Science má ty nejlepší ambice vyvolávat démony z největších hloubek lidského nitra a běda tomu, kdo si myslel, že tam žádné nemá! Najdou je tam všichni.

Za sebe musím upřímně přiznat, že u nahrávek, jako je tato, jsem nucen rozlišovat mezi objektivním hodnocením a tím, jestli si něco takového budu pouštět každý den ke snídani. S Into Dark Science jsem poslední asi měsíc strávil času dost, slyšel ji mockrát a bez přehánění napíšu, že mě na ní něco stále přitahuje a láká. Ale jedním dechem dodávám, že stejně jako je důležité umět si podobný rituál užít, tak důležité je umět něco takového včas vypnout a nechat uležet.