Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Překvapení. A nezůstane jen u jednoho. V první řadě jsem nemile překvapen skutečností, že to GORATH příštího roku zabalí, nehodlaje nadále pokračovat v dalších aktivitách. Tak alespoň zní jejich prohlášení, kdy je číslo 2013 uvedeno jako poslední zaznamenávající alespoň nějaké životní funkce. Škoda, ale tito belgičtí kotelníci nejspíš uznali za vhodné, že vše podstatné již bylo řečeno a není nutné klást si nové výzvy. Kniha se uzavírá. Rád bych poznamenal, že otisk, který zde GORATH zanechali nepatří přímo mezi kultovní či zásadní, ale kosmický prach z jeho vrstvy má své zasloužené místo mezi smetánkou, jež pozvedla černé umění ve vyšší sféry. Progres GORATH symbolizoval nechuť stagnovat a umírat na primitivní choroby. Naopak, přístup GORATH byl vždy o jisté formě neotřelosti a hledačství.

Konec léta 2011 díky albu "Apokálypsis - Unveiling the Age That Is Not to Come" symbolizoval GORATH na pomyslném trůnu vlastní kreativity, neboť se domnívám, že právě tímto opusem se dotkli vrcholu. Lpíc na promyšlenosti svých pochodů přivedli na svět album, které bych se nebál zařadit mezi nejlepší metalové nahrávky toho roku vůbec. Jako chameleon měnící se výraz black metalové hydry, prožívající několik osudů, od čistého zla přes nepochybné progresivní pochody, dávající albu na důležitosti a zdobeném šatu. A odtud nejspíš pramení mé překvapení číslo dvě. Porovnání obou posledních děl se totiž není možno vyhnout, neb je dělí přesně rok a měsíc, tedy doba nedlouhá. Novinka pojmenovaná "The Chronicles of Khiliasmos" na svého předchůdce navazuje zcela určitě myšlenkově, ale hudebně už sotva. Zde jsou vzájemné odlišnosti zřejmé od prvního poslechu.

V první řadě je nová nahrávka nepoměrně umírněnější co do sledování nastoupené cesty a spíš se drží v jedné linii. Tahle linie nadále splňuje hustou black metalovou identitu, možná ještě více jako tomu bylo v minulosti. Zakopaný pes je potom především v tempu. To se odehrává po naprostou většinu alba v pomalém drcení kostí a maximum rychlosti se pak rovná střednětempému materiálu, v který se tahle težká hmota občas promění. Více se (až na jednu výjimku) nezrychluje, není to na pořadu dne. Sílu alba je tak nutné hledat především v její táhlé upřímnosti a odhalenosti, neboť deska neukrývá mnoho tajných míst. GORATH díky novince hledí na původ žánru z takové blízkosti, že musí vidět rozmazaně. Třídílná mašinérie operuje na menším území, dbá na hledání zkázy v přízemním terénu, v šeru a blátivé existenci sebe sama. "The Chronicles of Khiliasmos" je silně ponurá deska, jejíž hlavní odkaz spočívá v samotné podstatě black metalu, což jsem zrovna u GORATH dvakrát nečekal. Na mysl mi přicházejí Celtic Frost, Tryptikon a v jisté fázi možná i Secrets Of The Moon. U posledně jmenovaných je to zejména atmosférou, kterou měli na "Seven Bells" v lecčems podobnou. Na mysl mi přichází doom metal sám, i když k němu GORATH nesběhli a jsou věrni černotě. Důvodem je choré tempo, vrávorající a co do míry optimismu nevídaně kalné. Sypačky přicházejí jen ke konci druhé kapitoly a je jich tak málo, že na ně hned zapomínám.

GORATH si vystačili se třemi skladbami, kdy jen třetí kronika zániku tvoří polovinu alba. Dvaceminutová variace na očekávání konce boží pozemské říše dotýkající se židovské apokalyptiky, je konečným obrazem dějin, nejreprezentativnějším prvkem alba a symbolem konce samotných GORATH. Prodírat se tříčlennou příručkou zkázy světa není nikterak náročným úkolem, tím je spíš pochopení alba jako celku a uchopení ho za jeho správný konec. Nahrávka postupem času příliš neroste, zůstává stejně při zemi, jak velí její prvotní hesla a hrdě se nese nad neštěstím polykajícím tento svět. GORATH se s ním loučí po svém. Strojově nenávistnou těžkotonážní výpovědí, u které roste chuť s dalšími opakováními celého procesu, ale také pochybnosti, zda se podařilo překonat minulou desku. Odpovím si sám, nepodařilo. Obě vnímám úplně jinak a ke každé z nich je nutný jiný přístup a nálada. Co se ovšem podařilo, tak dát dohromady pevné dílo, jehož skutečný odkaz se musí plně vnímat, aby se s ním dalo ztotožnit. Dobrá práce, přesvědčivá, temná a zlá, přesně jak se na konec světa sluší a patří.