Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pigsty jsou domácí matadoři, které už dlouhá léta vnímám na okraji svých horizontů, ale na bližší seznámení jsem dosud nenašel ani čas, ani chuť. Grind mě nikdy moc nebral a užít jsem si jej dokázal jen v rozumné míře v rámci nějakého festivalu. Tuším, že i Pigsty jsem viděl kdysi na starých Brutalech. Větší zkušenost není. A tak jsem si dal výzvu a přijal jejich letošní album k recenzi. Když se ohlédnu zpět, tak toho rozhodnutí nelituji.

Jak Pigsty informovali, ústředním tématem alba Pig Blood je film Omen. Pro znalce vymítačských grotesek a pro ty, co jsou rádi, když se flanďáci pořádně zapotí, půjde o zvláštní druh soundtracku. Ve skladbách nalézám řadu zvukových sekvencí, které se albem nelítostně prolínají a vytváří jeho originální tvář. A i když nejsem kdovíjakým znalcem filmů a Omen znám jen z vyprávění, atmosféra zla a mrazivý dotek Mr. Satana je na albu silně patrný. Vůbec jsem nečekal takovou tíhu,hustotu, tak podladěný sound. Pig Blood na vás položí deku žánrového hororu a vy se začnete potit.

Vše rozpoutává skladba The Arrival, která bez velkých cavyků uvolní silně atmosférické inferno a pak už po rezavých kolejích cestujeme od kotle ke kotli. Těch je sedm a každý nabízí nějakou pasáž z vymítačského slovníku. Skoro začínám litovat, že jsem Omen neviděl a nemůžu srovnávat vložené samply s filmovou pamětí. Ale z čistě hudebního hlediska jde o dostatečně silný zážitek a tak nemusím plakat. Prasečí krev je silná káva sama o sobě. Není to randál znesvěcených chlívů, jak by se někdo mohl domýšlet. Hudebně převažuje hluboký, dunivý death metal, ve kterém je grind tím mladším a šikanovaným bráchou. A jako takový musí často ustoupit a spokojit se s několika typickými prvky, jako jsou krabice od bot a kastroly místo bubnů, nebo prasečí ryk, který u Pigsty čekám už jaksi z povinnosti. Rytmus s ochotou doprovodí  zběsilou práci srdečních chlopní, které ševelí orgasmem filmové hrůzy a také kytary dokáží drnčet prásáckým zvukem grindového stroje. Nejde však o dominantní tvář alba. Ano, navštívíme chlívek, vykydáme hnůj a doplníme šrot do žlabu, ale jaksi mimochodem. Jen co shlédneme vepříky, už se vracíme k televizoru hryzat si nehty.

Hlavním jazykem alba je hluboký growling a kolem něj atmosférický kotel, který mi svojí mohutností silně připomíná kapely typu Septic Flesh nebo Behemoth. Může to znít jako pomatená myšlenka, ale díky sborovým zpěvům a zajímavým aranžím vidím ve stínu prasete přesně tyhle alchymisty. Začíná mi být jasné, že vyškovským vepříkům se podařilo odbočit z hlavního proudu death/grindové mlýnice a vydat se mnohem užší stezkou, na které temným death metalem prorůstá návyková atmosféra ryzího zla. Tím se pro mě stali prudce atraktivním a jedlým tovarem. Určitě je dobře, že se album nežene do cíle jako netrpělivý školák ze školy, ale nabízí kromě divoké zabíjačky i temně zachmuřené a zpomalené pasáže. To se asi plní jitrnice, pašík už nezdrhá a je čas vydechnout. Pig Blood tak má čas zvolna protéct sítem a netvořit hrudky.

Pigsty se zkrátka pochlapili a natočili silnou desku. Díky ní jsem se mrknul i na jejich starší alba a udělal si obrázek o vývoji jedné z legend českého metalu.