Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pro-Pain - Absolute Power

Pro-PainAbsolute Power

Bhut21.7.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, Accord 2.1 SW 1800 EU, 2x13W + 1x30W
VERDIKT: Svižná NYHC rubanice říznutá thrashem. Bohužel silné ambice příliš nemá a tak se uchyluje k průměru.

Američtí hardcoreoví drtiči PRO-PAIN se po dvou letech ozvali s novým albem. Deska se jmenuje „Absolute Power“ a její obsah celkem dobře koresponduje s jejím názvem. Některé skladby jsou si velmi podobné se skladbami na desce předchozí, tedy na „No End In Sight“. Hudba je mnohdy melodická, zvláště pak v jistých refrénech. Jindy se zase jedná o slušný až thrashovitý nářez. Ve směs se jedná o slušnou hardcore jízdu kořeněnou lehkými záblesky thrash metalu. Naneštěstí deska nemá co víc nabídnout, krom své živosti. Proto se velice snadno stává otřepanou a nezáživnou. Několik kvalitních songů ji vyzdvihují, ovšem jejich počet je pramalý. Drsnost není vše. Ale jsem si naprosto jist, že pro skalní fandy této skupiny bude mít album větší hodnotu. Klasický konzument hardcoreové ba i thrashové scény však nebude nikterak výrazně ohromen. Pravdou zůstává, že hudba PRO-PAIN nikdy nebyla příliš detailní a spíše stavěla na syrovosti a dravosti. Ovšem pro některé náročnější posluchače se může tento styl brzy oposlouchat a zkrátka je neoslovit.

 

Deska začíná svižně bez kompromisů, rozeznívá ji skladba Unrestrained. Druhá věc Destroy The Enemy má melodičtější refrén a pomalejší stavbu. Po ní nastupuje trochu svižnější track. Čtvrtá Road To Nowhere, která má refrén poměrně nepříjemně poslouchatelný, aspoň co se mého názoru týče. K slyšení v něm je vícero hlasů, které mi zrovna dvakrát neladí. Tato skladba jde asi nejvíce přirovnat k desce minulé. Příjemnější skladbou je až AWOL, která se dobře poslouchá a obsahuje i zdařilý refrén. Po uvolněnější Hell On Earth přichází o něco tvrdší záležitost v podobě skladby Divided We Stand. Následující Gone Rogue patří mezi to nejlepší, co na desce může posluchač nalézt. Hned po ní nastupuje dravější song Rise Of The Antichrist. Závěrečná Hate Coalition zní asi nejvíce tvrdě a drsně z celé desky. Vytváří tak údernou tečku za celou jízdou tohoto alba.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky