Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Queensrÿche - American Soldier

QueensrÿcheAmerican Soldier

Michal Z11.8.2011
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Výtečné album nabité hudebními nápady, pojené závažnou válečnou tématikou (konceptem), které je možné řadit jako logického nástupce alba Promised Land, jenž v danou dobu nevyšel, neboť hudebníci pozměnili kurs.

Na „American Soldier“ kolega Sarapis svojí recenzí řekl vše podstatné, přesto si v rámci průletu diskografií kapely neodpustím i pár vlastních slov. Kapela po letech tápání a hledání cesty zpět našla svoji tvář a natočila opravdu smysluplné a silné album. Hudba zní čerstvě a moderně, přesto náznaky vychází z prakořenů a nejúspěšnější éry kapely. Album vnímám jako nejnabitější silnými nápady, emocemi a kompoziční bohatostí od doby „Promised Land“.

 

Zvolené téma - válka z pohledu obyčejných malých šarží a jejich zpovědi. Závažné téma a tomu odpovídá i velká zatěžkanost a naléhavost hudební stránky díla. Fascinace válkou je dle mého názoru chorobná a jistě jí netrpí zpovídaní veteráni. Každý (nebo drtivá většina), kdo „tam byl“, nejraději by na všechny hrůzy a zvěrstva po zbytek života zapomenul. Vypravěčská poloha Tateova hlasu nás nese jako samet celým dílem, kterému po kompoziční propracované stránce nelze nic vytknout. Z každého taktu a zákoutí skladby lze vycítit poctivou investici práce. Skladby se skutečně reálně plíží jako zkáza z bitevního pole a jen občas se tempo vystupňuje na střední rychlost. Pospíchat není třeba, místy vysvitnou světlé okamžiky jako ostrůvky trávy, kterých si nevšimnuly těžké boty pochodující roty.

 

Konec alba je méně strhující, než zbytek materiálu a bohužel se ihned za polovinou začíná propadat do patosu a pomalého, málo proměnlivého tempa. Hudebních nápadů a kreativnosti ubývá a tempo naposled pozvedá snad jen skladba „Man Down“. Poté album už jen houpavě plyne a končí v slzách. Co jiného čekat vzhledem ke zvolenému tématu? Chápu, že jinak nejdou vyjádřit vyvěrající pocity, kdy se nakonec dostaví smutek, zmar, nenaplněné naděje, prázdnota života emočně vyprahlých veteránů, kterým z běžné společnosti nikdo nerozumí. Jakmile lidstvo prodělá skutečný vývoj a nikoli pouze technický pokrok, který je mylně považován za vývoj, budeme lidštější a vymeteme zlo, živené nadnárodním zbrojním průmyslem, ven do historie. Cítíte, jak neřešitelný problém to je pro běžnou šedou myš, jednotku společnosti? Podobných otázek k poražení má lidstvo mnoho. Queensrÿche je neřeší, jen o nich mluví, k čemuž složili silnou hudbu plnou emočních zákoutí. Možná albu prospělo, že si s ním hudebníci dali načas a nahráli jej pouze ve čtyřech, bez rušivých vlivů hvězdných hostů, nebo nového kytaristy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky