Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Queensrÿche - The Warning

QueensrÿcheThe Warning

Michal Z19.1.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Queensrÿche zaseknuli svoji sekeru těsně vedle progmetalového kmene a jasně specifikovali svoji jedinečnou tvář, odcizující se heavy a power metalu. Oprostili se částečně od svých vzorů a hrdě vkročili mezi nejnadanější začínající spolky své doby, kdy NWOBHM stále nezadržitelně sílila, ale thrash metal jí již začínal ničivě dýchat na záda. A spousta lidí si určitě lámala hlavu, proč nehrát prog metal, když tady byl prog rock.

Utekl rok a Queensrÿche od svého debutového EP o krůček skladatelsky dozráli. Podařil se jim vynikající kousek s gramofirmou, když se chytnuli do spárů kolosu EMI, který je velmi agilně tlačil dopředu i na našem břehu Atlantiku. Tato firma se vyloženě vrhala po nadějných jménech rodící se metalové scény a pomohla kapele v roce 1984, přivést na svět první dlouhohrající album „The Warning“. Vlivy a vzory na kapelu působící na předcházejícím EP jsou odsunuty do pozadí, což materiálu vyloženě svědčí, přesto stále vliv NWOBHM číhá na každém kroku. Noha na plyn tolik netlačí a více se hraje na propracovanost a zajímavou strukturu skladeb. Hudebníci započali tvarovat vlastní tvář kapely, objevují se první náznaky a prvky tolik typické pro celou kariéru kapely. Pravda, jsou mírně archaické a dětinsky neotesané, ale tento základ dokázala kapela v budoucnu výtečně rozvíjet. Album „The Warning“ je rozjezdem po ranveji k dlouhému, strmě stoupajícímu kariérnímu letu.

 

Velmi mě baví sledovat kreativní přístup a snahu vykreslit vlastní odkaz v hudební historii. První krůčky alba jsou ještě nesmělé jako plazení se kojencovo. Velký pokrok shledávám ve frázování a využití potenciálu hlasového rozsahu Tatea. Rytmika se drží struktury, kterou je charakteristický Nicko McBrain. Občas se dějí věci zajímavější. Kytarové duo DeGarmo-Wilton vyzrává jako voňavý sejra. Kapela se slyšitelně začíná vylučovat z tehdejší hlavního proudu rodících se metalových uskupení. Do skladeb jsou zapojovány odvážnější postupy, harmonie a vícehlasy s netradičními zvukovými efekty a skvělými refrény. Poprvé se objevují i klávesové party stopového množství a s osvěžujícím účinkem.

 

Zapojení progresivních postupů probíhá ještě samoúčelně a krkolomně. Naštěstí se zadařilo udržet živočišnost a energii materiálu. Hudba zní křišťálově živě, jako by se posluchač nacházel na živém vystoupení. Co v budoucnu Queensrÿche vyloženě šlo od ruky, byly epické procítěné majestátní balady. Doteky tohoto skladatelského umu lze zažít i na tomto albu. Velkým drahokamem v celé tvorbě skupiny je geniální song „No Sanctuary“, kde se kloubí progresivní vlivy se skvělým načasováním. Tuto skladbu lze brát jako řečení prazákladů pro velké věci příští. Grand opus „Operation: Mindcrime“ nevznikl z prachu, tady nalézám první prakořeny. Album se neostýchá překvapit. Děje se tak v odvážné moderní skladbě „NM 156“. Nahodilá srážka Pink Floyd s robotickým kybernetickým metalem. Vizionářské, netradiční, stylotvorné, explozivní, progresivní – člověku se nechce věřit, že se psal teprve rok 1984!

 

Trochu je mi líto kvality čtyřlístku skladeb, které album uzavírají. Pokulhávají za předchozím materiálem a nepřináší již nic podstatného, co nebylo řečeno skladbami z úvodu. Za zmínku stojí letmé odkazy na hard rockové dinosaury a baladické pasáže, povětšinou ve středním až pomalém tempu. Vhodnější koncepce by albu prospěla více, ale v dobách vydání tohoto alba si každý nemohl svobodně vydat to, co chtěl, zvláště ne debutanti. Přesto lze nalézt něco hodnotného. Skladbu „Take Hold of the Flame“ je možné brát jako rodiště materiálu pro album „Empire“. Budoucí dlouhometrážní kusy předznamenává „Roads to Madness“, bohužel zde velká plocha působí ještě opuštěně, nepatřičně, nudně a roztříštěně, bez potřebného náboje a dramatičnosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky