Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rage Against The Machine - Renegades (kompilace)

Rage Against The MachineRenegades (kompilace)

Jirka D.13.2.2012
Zdroj: CD (# 499921 2)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Svými lehkými proměnami, které sledují vzory původních skladeb, si deska neustále udržuje vaši pozornost; v podstatě co skladba, to jiný a osobitý přístup, přesto jasně přečtete rukopis RATM.

V pořadí čtvrtá zastávka u této kapely nás zavede k albu Renegades a bude to zastavení předposlední. Datum vydání oné nahrávky spadá do prosince roku 2000 a mnozí z vás minimálně tuší, že tohle datum se nachází již za horizontem fungujících RATM. Rychlý a pro většinu fanoušků asi nečekaný konec učinil 18. října téhož roku svým prohlášením frontman Zach de la Rocha, který uvedl: „Cítím, že je nyní nutné opustit Rage, protože proces našich rozhodnutí kompletně selhal. Vůbec už se nejedná o setkávání našich společných tužeb nás čtyř jako kapely a z mého pohledu to značně snižuje naši uměleckou a politickou myšlenku.“ Ať už za tímto rozhodnutím byly politické názory, neshody, či cokoliv jiného, faktem zůstává, že s koncem roku 2000 končí i éra Rage Against The Machine a to až do roku 2007, kdy se tito čtyři muzikanti opětovně ujednotili a ohlásili reunion. Asi by stálo za krátkou zmínku uvést, že zbylí tři členové dávají po odchodu de la Rochy s Chrisem Cornellem (Soundgarden) dohromady v podstatě all-star band Audioslave, se kterým mezi roky 2002 a 2006 vydali celkem tři studiové (a nutno podotknout že dosti slušné) nahrávky.

 

Vraťme se ale nazpět do roku 2000 k albu – kompilaci Renegades. Proč kompilaci? Pro mnohé bude následující informace nošením dříví do lesa, ale pro úplnost je třeba uvést vše, jak se sluší a patří. Deska obsahuje tucet skladeb a jedna vedle druhé jsou předělávky písní jiných interpretů, jak se dnes říká hezky česky „cover“. Viděl bych v tom poctu a poklonu, kterou chtěli RATM složit svým velkým vzorům, učitelům a kolegům, i když motivace toho či onoho může být samozřejmě různá. Při pátrání po originálech jednotlivých písní se budeme pohybovat v poměrně rozsáhlém časovém období, nejhlouběji se dostaneme do roku 1965, ze kterého pochází původní nahrávka „Magie’s farm“ od Boba Dylana, nejmladší věcí na desce by byla skladba „The ghost of Tom Joad“ od Bruce Springsteena z roku 1995. A stejně jako je rozmanitá časová osa, jsou zajímavá i jména interpretů, u kterých se RATM zastavili. Kromě dvou zmíněných jmen by si poznámku zasloužili MC5, Cypress Hill, The Rolling Stones, Monor Threat, The Stooges a další více či méně známí umělci, jejichž tvorba se žánrově pohybovala od klasického rocku, přes hardcore, punk až po rap a hip hop. Výsledkem je rozmanitá kolekce písní, ve kterých lze dohledat skladby plné smutku („Beautiful world“) stejně jako skladby rozverné, rytmicky chytlavé, prostě „funky“. Poslech Renegades je vůbec celkem pohodovou záležitostí, deska se vpřed ubírá v pomalejším tempu (kromě „Kick out the jams“ a „In my eyes“, ty vás nakopnou ze židle), působí rozvážně, nenásilně a srovnaně, přesto naléhavě a silně. Svými lehkými proměnami, které sledují vzory původních skladeb, si neustále udržuje vaši pozornost, v podstatě co skladba, to jiný a osobitý přístup, přesto jasně přečtete rukopis RATM. Nakonec docházím i k závěru, že není nutné znát původní verze, tahle deska se dokáže postavit na své vlastní nohy poměrně dobře a úspěch takové „Renegades to funk“ (původně od Afrika Bambaataa) je toho jasným důkazem.

 

V závěrečném odstavci by si krátkou zmínku zasloužil i obal desky, který byste při podrobnějším pátrání dohledali v několika barevných vydáních, snad se nepletu, když napíšu že ve čtyřech. (Úplně na okraj si dovolím poznámku, že jsem dokonce slyšel i dvě různě zaranžované verze skladby Kick out the jams, ale nic moc bližšího o tom nevím.) Ale zpět ke grafice. Titulní čtyři písmena a jejich stylizace jsou v podstatě kritickou odpovědí na podobné dílo pop artového umělce Roberta Indiany, který do podobné pozice umístil hlásky ze slova „Love“. Listování vnitřkem bookletu se nese na protiamerické, protivládní a protikapitalistické vlně zcela v duchu RATM, tedy žádné překvapení, které by vás vyvedlo z dobré míry. Uvedené věty-citáty jsou dílem Joshe Koppela, jsou doplněny o „žánrové“ fotografie; najdete jich tam vícero a většinou u nich budete přemýšlet. Závěrečné „You are not a slave“ napsané na jednodolarové bankovce vystihuje asi to podstatné, stojí za hřích se zastavit a zalistovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky