Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rage Against The Machine - Evil Empire

Rage Against The MachineEvil Empire

Jirka D.1.1.2012
Zdroj: CD (# 481026 2)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Druhá deska je výborná. Řeči o tom, že kapela neměla po prvním albu už co sdělit, nechávám jiným a sám opět tleskám.

Druhé album nazvané Evil Empire vyšlo až čtyři roky po eponymním debutu v dubnu roku 1996 a byla to první deska RATM, se kterou jsem se potkal. Půjčil mi ji svého času jeden kamarád s tím, že jde o něco výborného a ať neváhám s poslechem. Nedal jsem to, s díky vrátil a RATM nechal skoro dva roky u ledu. Tehdy to prostě nešlo a je to už hodně dávno.

 

Název Evil Empire prý používal americký prezident Ronald Reagan a mnozí další státníci tvářící se slastně demokraticky, když hovořili o Sovětském svazu a tak se nelze moc divit, že kapela kolem de la Rochy sáhla po něčem podobném. Tahle deska vůbec je načichlá revoltou, partyzánštinou, guerillou, rebelstvím, hrdou fotkou Che Guevary a Černými Pantery. A možná i něčím dalším, kapela prostě dál hraje hudbu ostře namířenou proti oné západní demokracii, jejíž konec máme nyní možnost sledovat v přímém přenosu. Možná by se mohlo zdát, že to už tu jednou bylo v podobě prvního alba a že opakovaný vtip není vtipem, ale opak je pravdou. Druhá deska RATM zní zatraceně jinak než její předchůdce, zvuk je mnohem víc nabroušený, drsnější a jestli na mě kapela působila na debutu především spontánně a naštvaně, na následném albu má svou pozici víc promyšlenou a ona nespoutaná energie je brzděna. Naštvanost zůstává, jak taky jinak.

 

Možná to byl právě zvuk alba, který mi tenkrát nedovolil ponořit se hlouběji, ale byl jsem asi výjimkou, neb deska se vyšplhala na první místo Billboard 200 a do čtyř let byla třikrát platinová. Hudba působí podstatně zemitějším dojmem, basa duní až na samé hranici slyšitelného spektra, dokonce i Tom Morello se se svou „Armádou houmlesů“ pouští do závratných výšin jen sporadicky. Silná rytmika v úvodu „People of the sun“ rozehrává příběh „ďáblovy říše“, příběh, který rázem přejde v ostře vyřezávanou mozaiku nálad pohybujících se mezi útrpnou bezmocí a revoltujícím vzdorem. „Bulls on parade“ je zvláštní skladba, trochu zasněná, místy podbarvená melodickou linkou, celkově v pozvolném, houpavém tempu, ale přitom vyhraněná a ostrá. Instrumentální koumáctví pokračuje i v následné „Vietnow“, kytara ladí dost hluboko, skoro hřmí a přitom se skladba taková skromná, snad aby poskytla dostatečný potenciál pro závěrečné volání „fear is your only God!“, které probírá masy otroků z nebezpečné letargie. Úvodní pasáž následné „Revolver“ patří opět k těm, u kterých začnete pochybovat, že všechno slyšené je tvořeno jen kytarou, přesto ale víte, že jinak tomu není a při pohledu na fotku sestavy Tomových pedálů vám začne svítat. V refrénu této skladby je basa obzvláště ničivá, závan strun cítíte až na triku ... maximální pochopení nástroje.

 

Podobně je tomu i v šesté „Tire me“, poměrně svižné skladbě, ale celé posazené hodně hluboko. Právě na tuhle hloubkovou orbu jsem si musel nějaký čas zvykat, ale úroda se dostavila, však je to osvědčený postup už od bratranců Veverkových. Jako zjevení potom působí skladba „Down rodeo“, kytarou a živější hrou na činely posazená o nějaké to patro nad zem, najednou je vidět obloha, i když řádně zarudlá od západu slunce. Závěr této písně je gradující a grandiózní, skvěle naservírovaný po vyčkávací rozcvičce v úvodních minutách. Jako by silných instrumentálních chvil nebylo dost, přichází následná „Whitout a face“, jejíž sloka patří ke krásným okamžikům alba. Lehkost a hravost čišící z každého tónu mě nenechává klidným, jen naše kočka podřimující vedle zhola nic nechápe. Nešťastné stvoření! Podobně postavená je i „Wind below“, asi nejklidnější věc na albu, v nemalé své části až minimalistická, ale o to drásavější; Morello si na pozadí zase hraje se strunami a vše vrcholí závěrečnou schýzou, kdy si nehty rozjezdíte obličej a pořád vám to bude málo. Pro silné a obzvláště odolné jedince jsou přichystány ještě dvě skladby, které uzavírají jedenácti-položkový tracklist desky, nechávám na vás.

 

Moje cesta k Evil Empire byla o poznání trnitější než u eponymu. Muzika jde mnohem víc pod kůži, je plná ostrých hran a zařezává se dosti bolestivě a hluboko. Budete těžko hledat melodie a líbezná místa, mnohem častěji budete nacházet slova jako „tryzna“ nebo „deprese“, ale život nejsou jen hezké obrázky a romantické filmy. Dalo to spoustu poslechů, pár let, ale Evil Empire jsem začal mít hodně rád.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky