Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
RüYYn  - Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

RüYYn Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

Garmfrost23.1.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Moderně znějící black koketující s deathovou surovostí protknutý zajímavými melodiemi... To je aktuální tvář RüYYn.

Chtěl jsem začít fádním – onehdy jsem se věnoval debutovému EP RüYYn francouzského jednomužného projektu RüYYn a je zde jeho následovník. Jenže onehdy v tomto případě znamená dva roky. Uf a dvakrát uf! Letí to. Co se za tu dobu změnilo v táboře RüYYn? Na první pohled nic moc. Romain Paulet je stále sám. Projekt se ovšem stal činným koncertně, kde se kolem Pauleta v koncertní sestavě objevuje např. Äaerzerath z Lunar Tombfields. Což může být příslibem dobrého zážitku. Romain Paulet v mezičase nelenil a složil materiál pro dlouhohrající počin, kterým je aktuální Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury. Vydavatelem je opět Les Acteurs de l'Ombre Productions, což znamená výbornou propagaci a nemalé peníze vložené do vydání.

 

ruyyn

 

Je mi jasné, že každého bude zejména zajímat, zda se nová deska dá poslouchat a jestli se očekávání vyvolané slibnou prvotinou setkala se skutečností. Nebudu to natahovat. Jedná se o velice slušnou desku neustále se zlepšujícího umělce. Paulet na sobě evidentně pracoval po všech stránkách. Můžu zmínit i jeho zvukařskou práci. Opět se všeho chopil sám. Jak nástrojů, tak páček ve studiu. Deska na mě působí notně energičtěji a nasypaněji. Je dán prostor každému z nástrojů. Prvotina si pohrávala s post/rockovými krucánky a výboji, avšak  Chapter II na tyhle tendence zapomíná. Minule jsem zmiňoval Immortal či Bathory coby inspirační vzory, tentokrát však ne. Dokonce i hlasově se Romain od minule jakoby pustil z otěží. Už není tolik jedovatý a ve stylu Abbatha či Satyra. Snaží se o vlastní přístup, ale ne pokaždé mu to vychází podle svých představ. Ostatně, kolik v blackovém ranku objevíte v současnosti originálních hlasů? Pouští se i do řádných growlů. Baví mě.

 

Líbí se mi, že v kytarách, razanci i dynamice jde album rozdělené na kapitoly Part IVI krapet jinudy, než se ubírají/ly minule zmíněné legendy. Naprosto. RüYYn je v současnosti projektem oděným ve zcela moderním hávu místy koketujícím s deathovou surovostí. Spíše mě napadají jiné francouzské bestie jako např. Merrimack nebo Vorkreist. Hoďte si tohle všechno do mixéru, promíchejte, přidejte relativní šikovnost a umění přijít se zajímavou melodií a můžete si představit, o čem cca Chaper II může být. Melodií v chladném a vzteklém prostředí totiž deska oplývá docela dost a kupodivu se to moc nepere.

 

 

Opět je fajn při poslechu koukat na čelní obrázek od Joanny Maeyens, která jako minule plně vystihla náladu nahrávky. Moc pěkně se na ni i její výtvory kouká (mrkněte na její webovky JOANNA MAEYENS – Art)

 

Je očividné, že z RüYYn roste dosti zajímavá záležitost. Album má mnoho tváří, drží však pohromadě. Přes zmíněnou tvrdost a přesahy k brutalitě je stále silně atmosférické a vybízí k dalším poslechům. Takový posun jsem věru nečekal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 23.1.24 9:56odpovědět

Naprosto skvěle to zní. Díky za tip. :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky