Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Můžeme začít klasicky představením kapely. Respektive jednočlenného projektu, kterým je RüYYn. Za vším stojí francouzský multiinstrumentalista a zvukař Romain Paulet. S ohledem na vyspělost jeho tvorby bych čekal zkušeného harcovníka a nikoliv kluka, který si debut odbyl s melodicky deathmetalovým projektem Erased Memory a nyní RüYYn. Veškerých nástrojů, jako i mix a mastering se stejně jako v předchozím projektu, tak v tom aktuálním chopil sám. A nutno dodat, že nic není upozaděno a nic nezaostává za zbytkem. Netuším, zda RüYYn je přímým pokračováním Erased Memory nebo tvůrce jednoduše zjistil, že k projevu potřebuje změnu stylu a tím pádem i názvu. Ať je tomu jak chce, eponymní EP RüYYn je skrz na skrz nasáklé severskou černotou, zběsilostí a krutými melodiemi. Po death metalu nikde ani památky, vše se pohybuje v ryze blackovém módu.

První, s čím se seznámíte, je stylově mrazivý front cover znázorňující člověka ve sněhové vánici. Stejně mrazivý je i zvuk a vůbec sound. Ačkoliv se jedná o EP, nahrávka má půl hodiny, což by jinému stačilo, aby ji vydal jako full-lenght. Skladeb je na RüYYn pět, respektive čtyři plus krátké outro. Jejich názvy jsou vskutku jednoduché – pouze římské číslice. Řekl bych, že tohle je dávno okoukané a osobně nevidím nic špatného na popisných názvech. S hudební náplní je to podstatně zajímavější. O jednoduchosti a strohosti nemůže být řeč. Deska je nesena v syrovém stylu, přítomny jsou však silné melodické momenty, skvělá kytarová práce a chválu rád připíšu i rytmické sekci. Na poměry raw blacku je rytmika až výjimečná. Romain je velice zdatný bubeník i basák. Oba nástroje spolupracují a dělají prostor kytarám a jejich radovánkám. Opravdu bych tipl, že desku nahrála komplet sestava. Natolik je hra rafinovaná a pestrá, jako by ji vymyslela souhra několika myslí a ne jedna. Bravo!

Slabší je to ovšem s originalitou. Z alba jsou cítit odkazy někdy až trestuhodně očividné. Klasicky jsou ke slyšení Bathory, nebo Satyricon. Sem tam Immortal… Oproti těmto ikonám je však RüYYn zběsilejší a díky dalším vlivům na kopírování brzy pozapomenu. Tady se dostávám k stavbě jednotlivých skladeb a gradaci alba. Je velice příjemné, že byť jsou skladby I. - IV. kruté a rychlé, jsou plné odboček a tím pádem získávají punc epického vyprávění a pouhá půlhodinka nabobtnává o více rozměrů. Nejsem hluchý a slyším časté opakování několika nápadů a sem tam nevyrovnané nálady. Občas mám pocit, jako by se v RüYYn tvůrce nevěděl, kam vrtnout. Zda chce v muzice nechat vinout emoce v podobě post-rockových trylků, nebo se unášet disonancemi a syrovou magií. Naštěstí to druhé vítězí a deska nepůsobí příliš rozháraně. Ony melodie mi vůbec nevadí, ale desce v těchto momentech dochází dech.

Každopádně je RüYYn nasáklé energií a působivou atmosférou. Vše je zahrané puntičkářským přístupem, kterému nechybí nadšení a dravost. Zvuk je rovněž velice zdařilý, ryzí a přitom dostatečně špinavý. Ozdobou je grafické zpracování digipaku. To v případě vydávajícího labelu už dávno beru jako samozřejmost. RüYYn  tedy beru jako skvělý vstup na scénu. Jen doufám, že se Romain Paulet opět nerozmyslí a nerozjede další projekt, než aby se věnoval rozvíjení RüYYn. Je na čem stavět!