|
|
||||||||||
V krátkém sledu po minulé a naprosto výborné desce Barn přichází kapela Neila Younga Crazy Horse s další deskou, která ale není tak úplně nová, jak by se mohlo zdát podle uváděného data vydání. Nahrávek Neila Younga je strašně moc, v minulé recenzi jsem uváděl nějaká čísla opsaná z wikipedie a tamtéž jsem se přiznával, že ani zdaleka neznám všechny. V případě tohoto muzikanta vždycky sem tam něco vyzobnu, někdy album zaujme víc, někdy míň a občas mi tenhle zájem vydrží dva tři roky, než přijde delší doba naprostého nezájmu napěchovaná další spoustou nových desek, které si ani neposlechnu.
Důvody, proč mě tolik zaujala právě zmíněná deska Barn (česky stodola), jsem se snažil vypsat v nedávné recenzi (ZDE) a tak trochu nerad musím přiznat, že podobné nadšení se v případě nahrávky Toast nedostavuje. Ale ještě než se dostanu podrobněji k samotnému obsahu, dlužím vysvětlení poznámky z prvního odstavce ohledně toho, kdy tohle album vzniklo, protože byť je oficiálním datem vydání začátek července letošního roku, nahrávka byla pořízena už v roce 2001, a to ve studiu Toast v San Francisku. Proč nebyla tehdy vydána, nevím, nicméně některé její skladby najdete na desce Are You Passionate? z roku 2002 (konkrétně Quit a Goin‘ Home). Z toho plyne i malá změna oproti aktuální sestavě Crazy Horse, kde kromě Younga, Talbota a Moliny samozřejmě nefiguruje kytarista Nils Lofgren, ale naopak v ní najdete dlouholetého kytaristu a v tomto případě i spoluautora jedné skladby Poncha Sampedra.
Společným pojítkem s přechozím (předchozím v uvozovkách) albem je fantastický a přirozený zvuk, na kterém si Young zakládá a který bohužel stále není normou pro většinu běžné hudební produkce. Jeho autenticita dosazuje parametrů živého záznamu očištěného od ruchů okolí a akusticky zahrané bicí s razancí odpovídající stylu hry budou asi první, co pozorného posluchače zaujme. V podstatě už u první, poměrně klidné skladby Quit se rozehrají emoce spojené s poslechem autentické hudby, které u soudobé, sterilně znějící muziky není kde brát a je to nesmírně osvěžující pocit. Deska ve svém počátku funguje podle stejného vzorce jako Barn – po první klidnější skladbě (Quit vs. Song of the Seasons) pokračuje kytarově ostřejším a velmi rockovým songem Standing in the Light of Love (minule Heading West) a v tomto duchu hraje ještě další dvě skladby. Jak Goin‘ Home, tak Timberline jsou skvěle napsané, svým způsobem strhující a nesmírně vitální, byť v zásadě strašně jednoduché písně, v nichž bubeník Ralph Molina snad ani jednou zásadně nezmění rytmus a jediné, co se aspoň trochu tváří jako high level music, je Youngova kytara. Jenže jejich kouzlo nestojí na technice a složitosti, ale tom zvláštním a strhujícím hudebním fluidu, které se těžko popisuje slovy a které fanoušci Crazy Horse mají (předpokládám) zapsané za ušima.
Je pak trochu škoda, že následující (a finální) tři skladby této energie nedosahují, což vadí dvojnásob vzhledem k jejich nepřiměřené délce. V součtu dosahují víc jak 30 minut a i přes upřímnou snahu jsem ani u Gateway of Love,ani u How Ya Doin? a ani u Boom Boom Boom k žádném strhujícímu zážitku nedospěl. Všechny tyto tři skladby jsou vyklidněné až uspávací, dlouhé, bez energie a nejvíc mi připomínají jamování po hlavním programu někdy nad ránem pro poslední vytrvalce. Ve všech se dají najít docela dobré motivy (hlavně u How Ya Doin?), které zredukované na pár minut klasického songu by asi fungovaly docela dobře, ale rozředěné do té neutěšené délky působí poněkud nekonečně.
Samostatný odstavec by si zasloužilo vydání na fyzickém nosiči, který jsem si už už objednával (trojstranně říznuté 2LP), nebýt diskuze na portálu Discogs ohledně kvality pressu a nikoliv málo stížnostem na to, jak ta deska zní (a šumí). Zajímavé bylo číst, že velká kritika řady stěžovatelů mířila do závodů GZ Media a opakované zkušenosti tohoto druhu, což po pravdě trochu zahrálo na city mého vlasteneckého nadšení, byť podobné zkušenosti mám bohužel taky. V případě této desky ale nechci soudit, zatím jsem si ji nekoupil, tento konkrétní press neslyšel a s jistotou proto nemůžu tvrdit nic. Pokud snad někdo máte naposloucháno, dejte vědět.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Pepa9 / 2.12.22 10:58odpovědět
Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.
Label:Reprise Records
Vydáno:Červenec 2022
Žánr:rock / blues rock
Billy Talbot – baskytara, doprovodný zpěv
Ralph Molina – bicí a perkuse, doprovodný zpěv
Neil Young – kytara, zpěv, piano
Poncho Sampedro – kytara, doprovodný zpěv
hosté:
Tom Brady – trumpeta
Astrid Young – zpěv
Pegi Young - zpěv
1. Quit
2. Standing in the Light of Love
3. Goin’ Home
4. Timberline
5. Gateway of Love
6. How Ya Doin?
7. Boom Boom Boom
Neil Young & Crazy Horse
Barn
Temple Of Void
The World That Was
Trny & Žiletky
Trny & Žiletky
Mean Messiah
Hell
Falloch
Prospice
Membaris
Black Plasma Armour
Cepheide
Les échappées
Nierika
2π
Saturnus
The Storm Within
Druids
Shadow Work
Steven Wilson
4 1/2
Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
31.1.2025Finští melancholici Hanging Garden vydají pod Agonia Records 14. března nové EP The Unending. Z něj nyní coby ochutnávku pouští do světa singl se skla...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.