Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Během nahrávání Unbound nahráli Sargeist i tohle zajímavé EP Death Veneration. Jedná se o čtveřici skladeb, které měly vyjít v rámci nějakých splitek, ale z těch sešlo, a tak se Shatraug a spol. rozhodli vydat je v rámci neřadové nahrávky. Perličkou je třetí Lunar Curse, kterou složil Shatraug v prvopočátku existence Sargeist. Sargeist ji znovu přehráli a s novým zvukem dostala příležitost oslovit i současné fanoušky a potěšit pamětníky více než dvacet let staré historie kapely.

Death Veneration je opět celé napsáno a složeno Shatraugem a stejně jako Unbound se nahrávalo v Helsinkách v Tampere, a právě tak mix s masteringem byl ošetřen v Trollhouse. Tudíž návaznost na poslední řadovku se více než nabízí. Tentýž zvuk, tatáž energie… Tím pádem budí dojmem ocásku, který za sebou nechala poslední deska. Kdo čekal peprnější, respektive od řadovek odlišný materiál, bude zklamán. Všechny se v klidu mohly objevit na Unbound. Komu sedí melodičtější tvář Sargeist nejlépe představená na geniálním majstrštyku Let the Devil In, bezesporu si smlsne.

Album se bez varování rozběsní spolu s To Make Wolves of Men, což je na úvod výtečná volba. Vyhlazovací sypačky jsou vyváženy chytlavými melodiemi. Zejména oživující jsou pak až punkové vstupy, které se párkrát objeví a skladbu pořádně rozdivočí. Následující To Feast on Astral Blood má jedinou vadu na kráse, a tou je příliš dlouhá stopáž. Kolovrátkové melodie a festovní řezba rytmické kytary spolu s basou na více než sedm minut nestačí. V půlce skladbě dochází dech a je to škoda. Mix rockových riffů s blasfemickou atmosférou čertovského blacku funguje. Ale nápadů není tolik, aby utáhly celek. Lunar Curse obdivuhodně vrací Sargeist do jejich pravěku do doby, kdy hráli vskutku zlý black primitivnějšího charakteru. Kdo si pamatuje jejich začátky, ví o čem mluvím. Každopádně skladba nezakrněla v nostalgickém módu, ale vlastní progresí obstojí i v dnešní době. Ani v závěrečně, titulní Death Veneration Sargeist tempo nezvolní. Tohle EP je nářez a vášeň!

Stejně jako na Unbound, i na Death Veneration udává rytmický tón Gruft, což není nikdo jiný, než vokalista temných Desolate Shrine nebo Lie In Ruins, R. S. Ostatně Death Veneration nahrála celá sestava z Unbound. Možná je škoda, že Shatraug lépe nevyužil přítomnosti VJS. Je ale možné, že by pak Sargeist ztratili něco ze své jedinečnosti. Takto je scénář předvídatelný, avšak osobitý. Všemu vévodí Shatraugova sólovka a pod ním zuří ostatní. Profundova bestiálního řevu se nemůžu nabažit a budu doufat, že si když ne celou sestavu, tak aspoň jeho Shatraug v kapele nechá.

Vydání Death Veneration vůbec neberu jako zbytečnou a vycpávkovou záležitost, jak se na první dojem nabízí díky stejné sestavě, studiu i době nahrávání. EP je natolik poutavě vygradované a chytlavé, že obstojí i samostatně a tuším, že i do budoucna má tendence zůstat stálicí. Sargeist hrají vlastní, nezaměnitelný styl a Death Veneration je toho přímým důkazem.