Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak kohopak nám to přinesly opožděně vlny power metalu tentokráte? Pravda, lovil jsem v teplých vodách prosluněné Itálie, nemohlo to tudíž dopadnout jinak, dovolil jsem si vytáhnout plnokrevníka tamní speed melody power fantasy flotily. Myslím, že mnoho lidí, kteří tuhle odnož nemusejí a zvláště ne v italském znění, odchází a dále nečtou. V pořádku. Ti co zbyli, dostanou svěží přímočarou sklenici lehkého nasyceného italského stolního vína, kterého lze vypít kýble. Ale ta rána! Po hudbě Secret Sphere ze čtvrtého alba „Heart & Anger“ se kocovina nedostaví. Druhý den v hlavě stále zní melodie a nálady výživného poslechu a máte chuť jít do něj znova.

Secret Sphere jsou klasickými představiteli italské power melody speed scény, která světu dala např. Rhapsody - jejich vliv se táhne celým albem, ale začlenění tak jednoduché zase nebude. Hudebníci jsou velmi nadaní a v komponování tak silní, že skutečné melody fanoušky tohle více jak hodinové album nudit nebude. Pánové velmi vkusně balancují na hranách a od ubohého plagiátu je dělí dostatečná rezerva. Tu se mírně otírají o fantasy nebo symfoniku, ale zavčas seskočí hrobníkovi dobrého vkusu z lopaty. Velké plus Secret Sphere mají za to, že stále netlačí na rychlostní pedál, ale dokáží decentně a vkusně zvolnit do středního tempa a nesklouznout do marastu ohraných balad („Set Me Free“). Stavba alba je velmi povedená a logická, kdy tryskověci střídají vylehčenější střednětempé songy. Je zde možné vytáhnout i další odvolávky pro přiblížení hudby Secret Sphere. Mají velké sklony k raným power velikánům Fates Warning, nebo ke krajanům Vision Divine. Další vlivy míří k raným Helloween, Blind Guardian, plus spousta asociací na Edguy a Avantasii, především u konce alba. Přesto se stále nemůžeme bavit o copy práci.

Kapitolou samou pro sebe je výkon zpěváka Roberta Messina. Vládne bohorovnou jistotou ve všech polohách a nemá potřebu se vkrádat do něčího projevu. Práce s výrazovými barvami, frázováním, výšky, vše jak se patří pro danou power odnož. V každé skladbě je Roberta plno. A nejen jeho, strun mistři nešetřili a častokráte nás vezmou za ruce a za rohem od hlavního ruchu skladeb nám ukazují své hbité sólování. Bohaté klávesy jsou snad již samozřejmostí pro Italy. Samotná kapela udělala oproti předchůdci („Scent Of Human Desire“) pokrok o pár délek kupředu, ale stále to na únik před velkým pelotonem nestačí.