Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Projektů, za kterými stojí šílený Swartadauþuz, je opravdu hodně. Jeho počiny mají specifické body, díky kterým je jasné, o co se jedná. Bekëth Nexëhmu od Mystik či Muvitium hravě odlišíte. Máte zde ambientní projekty Klävitt, Klävitt… Skogen Evight Eka, podivný Summum a ještě zvláštnější Svartrit. Nebojí se ani death metalu či funeralu. Líbili se mi Ars Hmu, ve kterých spojil své síly s Esotericou (Chaos Moon, Guðveiki) a pěvcem oplývajícím výtečným krkavčákem Likpredikarenem. V dalším fenomenálním projektu Greve nechal Juhose, aby mu album nabubnoval. Proč jsem zmínil všechny tyto muzikanty? Právě je a kytaristu Sortilege oslovil znovu, aby nahráli album pro zbrusu nový projekt Secrets, který bych stylově přirovnal k dalšímu výbornému projektu Trolldom.

Esoterica se na Towards the Nightside zhostil klávesových nástrojů. Ty jsou tentokrát nejmocnější a nejvýrazněji z celé desky doslova vyčnívají. Na klávesy hrají i sám Swartadauþuz a Sortilege. Kdo se bojí šílené přeplácanosti a má obavy z nedostatku kytar, může se uklidnit. Kytarové nástroje nejsou dominantní, nicméně díky pečlivě ošetřené produkci je vše do detailu krásně slyšet. Milovníci baskytar nechť si utřou zpocené čelo, i basa je srozumitelná. Dokonce bych si troufl tvrdit, že spolu s bicí kanonádou je basa dominantní položkou nahrávky.

Jak už jsem zmínil, za mikrofonem nalezneme Likpredikarena, jenž stojí i za textovou částí. Já jeho hlas zbožňuju a k Swartadauþuzovu rukopisu jednoznačně sedí. Jeho prostorový projev je řádně narašplený. Je zlý a nemilosrdný a neskutečně atmosférický. Celé syntezátorové tortuře Towards the Nightside jeho pěvecké kejkle vévodí. Mezi inspiračními zdroji jsem schválně vynechal Emperor či Dimmu Borgir v éře Spiritual Black Dimensions. To uslyší i hluchý a nemá cenu se tím nějak výrazněji zaobírat. Swartadauþuz je schopný tvůrce, zdroje bere a nechává být. Tohle je black metal. S deskou Towards the Nightside se vydáme za pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

Album je protkané neklidnými dark ambient evokujícími vstupy, nicméně infernální energii, spádu a gradaci nikterak nestojí v cestě. Secrets jsou na scéně tajemným zjevem sledujícím hudební cesty a vize nevšedních umělců. Do metalového mainstreamu Towards the Nightside beze sporu nezamíří, byť svými kvalitami a přednostmi předčí nejednu legendární nahrávku. A je to tak zřejmě dobře. Swartadauþuz je svobodným bláznem, který vše dělá po svém. Těším se na další díla, pod kterými bude tento pán podepsán…